Je to obzvláště působivý a mnohoznačný snímek. Stejně jako žena, která se na něm nachází – koupajíc se ve vaně Adolfa Hitlera. V den jeho sebevraždy vnikla se svým kolegou reportérem do führerova mnichovského bytu a nechala se takto zvěčnit. Ano, tato momentka po/zastavila čas dějin a stala se věčnou. Je to surrealistická oslava konce strašné války, kterou tato fotografka zachycovala na frontě i v koncentračních táborech.
Lee Miller žila vždy naplno – zakusila mnoho radosti, slasti, dramat i smutných událostí. Pohybovala se mezi velikány umělecké moderny. Okouzlovala jako osobnost i krásná žena, fotografka i válečná zpravodajka, umělkyně i milenka. Byla nezvykle přitažlivá, spontánní a charismatická – dokonce i pro Pabla Picassa ztělesňovala adorovanou femme fatale. Za jeden život toho stihla až neuvěřitelně mnoho.
Oslňující americká blondýna, bývalá modelka časopisu Vogue byla rozmarná, bouřlivá a svobodomyslná. U ní sex nesouvisel s láskou, také alkohol si užívala plnými doušky, byla však pracovitá a cílevědomá. Vždy autentická. Do okruhu pařížské bohémy ji vzal roku 1937 Roland Penrose, anglický surrealistický malíř a básník – a také milenec. Lee má v necelých třiceti letech za sebou celou řadu vztahů a románků, například se slavným Man Rayem, s nímž společně objevili princip fotografické solarizace.
Elizabeth „Lee“ Miller se narodila v americkém Poughkeepsie roku 1907. Její otec německého původu ji a dva bratry učil od dětství fotografování a technickým experimentům. S Lee často pořizoval dívčí stereoskopické akty. Líbila se však také rodinnému příteli, který ji v osmi letech znásilnil a nakazil kapavkou. V devatenácti se náhodně seznámila s vydavatelem časopisu Vogue a stala se vyhledávanou modelkou – v roce 1927 se objevila na titulní straně. Její newyorská kariéra šla strmě nahoru až do okamžiku, kdy byla otištěna její skandální reklama na dámské vložky. Kariéra modelky byla u konce. Řešením bylo odcestovat do Paříže, kde vyhledala Mana Raye – a stala se jeho múzou, milenkou a spolupracovnicí.
Od roku 1929 se pohybovala v kruhu surrealistů, přátelila se s Picassem, Dorou Maar, Éluardem či Cocteauem. Věnovala se především portrétní fotografii – zachytila řadu osobností včetně Gertrudy Stein nebo Josepha Cornella. Na svých cestách po obou stranách Atlantiku potkala egyptského miliardáře – vzali se a odjeli do Afriky.
Lee Miller se zúčastňovala výprav do pouště a snímky Sahary patří k jejím nelepším dílům. Po třech letech – v roce 1937 – se začala nudit a vrátila se do stále živé Paříže, kde se seznámila s Rolandem Penrosem, pozdějším manželem, s kterým zůstala do konce života.
Válka přerušila zlaté a divoké časy večírků a nespoutaná fotografka žádá o akreditaci – stává se válečnou zpravodajkou. Zachycuje bombardování Londýna, vylodění Spojenců, bitvu o Alsasko, první použití napalmu při obléhání St. Malo, osvobození Paříže a zvěrstva koncentračních táborů Dachau a Buchenwaldu. S americkým fotografem časopisu Life – Davidem E. Shermanem tvoří tým. A byl to on, který také pořídil ikonický – smutný i provokativní – snímek Lee Miller v Hitlerově vaně. Ani po válce se nevrátila k módní fotografii a zaměřovala se na dokumentaci lidského utrpení, na umírající děti ve vídeňské nemocnici či těžký život na maďarském venkově. Tyto zkušenosti a hrůzné výjevy ji však pronásledují i v době míru – prožívá vleklý posttraumatický syndrom.
Narušení psychiky nezacelil ani sňatek s milovaným Penrosem, narození syna a život na poklidném anglickém venkově. Ve východním Sussexu, kde zakoupili v roce 1949 dům, pokračovaly deprese, které se pokoušela zahánět stále větší konzumací alkoholu. Ve 40. a 50. letech Lee Miller vyšetřovala britská tajná služba MI5 kvůli podezření, že by mohla být sovětskou agentkou. Do nového sídla však po celou dobu jezdili přátelé a známí umělci – Pablo Picasso, Jean Dubuffet, Dorothea Tanning, Henry Moor, Max Ernst a také starý známý Man Ray. O něm, Picassovi (česky 1971) a Tápiesovi napsal její manžel Penrose ceněné monografie. Nadále příležitostně fotografovala pro Vogue, vystavovala jen ojediněle – například v roce 1955, kdy se její snímky objevily na slavné přehlídce Lidská rodina (The Family of Man). Jednalo se o přehlídku mnoha fotografů, která započala v Muzueu moderního umění v New Yorku a poté cestovala po světě osm let. Za tu dobu jí vidělo přes 9 milionů lidí ve 37 zemích na 88 různých místech a stala se nejnavštěvovanější výstavou fotografií na světě. V současnosti je znovu přístupná na lucemburském zámku Clervaux. V roce 2003 byla výstava zařazena do programu UNESCO Memory of the World (Paměť světa)..
Lee Miller se nakonec našla a stala se nadšenou a úspěšnou gourmetkou a kuchařkou na rodinné „mléčné framě“. Knižně vyšel její soubor receptů a návodů na celkovou harmonizaci duše i těla. Byla to však bitva o ztracenou rovnováhu těžká a zdlouhavá. Zemřela na rakovinu ve věku 70 let ve svém oblíbeném domově ve Farley Farny.
P.S. Lee Miller měla zvláštní vztah s Pablem Picassem. Poprvé se setkali v roce 1937 v Hôtel Vaste Horizon v Mougins, kde malíř pobýval s Dorou Maar a Liller za nimi přijela s Rolandem Penrosem. Během následujících několika let pořídila fotografka více než 1000 snímků Picassa, on jí portrétoval celkem šestkrát.
(Penrose připravil Picassovu výstavu pro Tate Modern v roce 1960). Lee Miller a Pablo Picasso – byl dokonce titul výstavy, která proběhla v roce 2015 ve Skotsku. Jejich vztah e předmětem dohadů. Její syn Tony Penrose se však domnívá, že „byli víc než přátelé.“ Knižně vyšel soubor válečného díla: Lee Miller – A Woman´s War a o její celou fotografickou tvorbu je stále větší zájem.
Radan Wagner
foto: archiv
Diskuze k tomuto článku