Když Lukáš Karbus před devíti lety poprvé vystavoval své velkoformátové akvarelové krajiny a zátiší s květinovou tematikou v Galerii Polansky, nikdo netušil, že se zanedlouho odvrátí od naturalismu k jazyku abstraktní malby. Realistické objekty se v jeho současných obrazech zdají být jen bezděčným vedlejším produktem “zformovaným” ze vzájemně sousedících barevných prvků. Objevují se výhradně jako kompoziční detaily nebo jako pouhé náznaky krajinných horizontů. Zorné pole zcela ovládly geometrické prvky a sítě, jejich vzájemné vztahy a překrývání, vynořování prostoru a světla z barevných ploch a podobně.
Pokud jde o Karbuse samotného, je to stále ten samý člověk, který se po absolvování umělecké školy rozhodl žít na venkově, aby to měl blíž k lesům a polím, kde mimo jiné čas “plyne pomaleji”. A to i přesto, že tato pomalost evidentně poskytuje jen možnost mentálně se nastavit na život s časem a posílit své zaměření na jeho projevy. Obrazy na výstavě “Arrow of Growth (The Gardner’s Year)” odrážejí rytmus přírody, život na venkově i ritualizovaný akt umělecké práce, které společně usměrňují Karbusův každodenní život. Když ostatně přemýšlí o tom, jaké nové perspektivy mohly ovlivnit podobu jeho tvorby, zmiňuje zahradu před domem, kde se stará o okrasné a zemědělské rostliny, vymýšlí nejvhodnější způsoby jejich pěstování a s nemenším zájmem sleduje jejich růst.
Je již dobře známo, že Karbus čerpá inspiraci pro svou tvorbu také z předmoderního umění, moderny, avantgardy i současného umění. Klíč k přístupu ke Karbusovým nejnovějším akvarelům však spočívá v přijetí podmínky, že spíše než hledání kulturních odkazů dáváme prostor jejich smyslovým kvalitám. Přibližuje se tak Karbusovu přístupu k umělecké praxi, založenému na vstřebávání všech vlivů, které byly v této souvislosti dosud zmíněny, a jejich přenosu do obrazů, vypovídajících nejen o intenzitě prožívání reality, ale i o procesu malby jako takové. Pro výtvarníka je to neodmyslitelná součást života a Karbus ji metodicky rozšiřuje v maximální možné míře svou pracnou a časově náročnou technikou vrstvení akvarelů, stratifikace ploch, které nejen vypovídají o plynutí času, ale vlastně v sobě obsahují praktické vyjádření času samotného. A tak, i když jeho obrazy mohou působit dojmem výlučně abstraktního, uchopitelného pouze se specifickou učeností a zkušeností, ve svém jádru představují vysoce neformální výpovědi o té nejobyčejnější realitě, kterou vnímáme a cítíme.
Lukáš Karbus (1981) žije v obci Janov v severních Čechách. Práci na rodinné usedlosti se již nevěnuje, ale dojíždí do Kamenického Šenova učit mladé malíře na místní střední uměleckou školu. Jeho první samostatná výstava v Polansky Gallery se konala v roce 2014. O rok později byl nominován do užšího výběru finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého, která je každoročně udělována nejvýraznějším mladým umělcům dané generace. Kromě čtyř samostatných výstav v Galerii Polansky se jeho tvorba uskutečnila například v Národní galerii Praha (2018) nebo v Galerii Futura – Centru současného umění (2020).
Jeho dílo je zastoupeno v Národní galerii Praha, Leinemannově nadaci (Berlín/Hamburk), ve sbírce Dorothey Zwirner (Berlín), ve sbírce Adam Art Gallery a v Markově sbírce. V letošním roce byly jeho akvarely zařazeny do skupinové výstavy “Všechno je všech” v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu a byly součástí velké přehlídky českého umění s názvem “All Power to the Imagination!”, kterou pro drážďanskou Kunsthalle im Lipsiusbau připravil kurátor Jiří Fajt.
Jiří Ptáček
Výstava: Lukáš Karbus – Šíp růstu (Zahradníkův rok), Polansky Gallery, Praha, do 27. 1. 2024
foto: Jan Kolský, Polansky Gallery
Diskuze k tomuto článku