Madame Blavatská, theosofie a moderní umění

Každý, kdo se zajímá o dějiny duchovních proudů musí dříve či později narazit na její jméno. Helena Petrovna Blavatská (Madame Blavatsky) způsobila na přelomu 19. a 20. století pořádný rozruch. Byla tajemná, charismatická a svérázná. Spojována je s okultismem, který našel živnou půdu v době všeobecných proměn. Byla to epocha, ve které se střetával vypjatý racionalismus vedle skomírajícího katolicismu s novými Einsteinovými objevy či kvantovou fyzikou. Sílil individualismus a relativismus, avšak člověk bez víry zůstával náhle osamocen. Potřeba duchovnosti se přes moderní vývoj stále hlásila o slovo. Začal se rodit jakýsi spodní proud někdy označovaný jako tajné dějiny.

Letos si připomínáme hned dvě výročí Heleny Petrovny Blavatské (1831 – 1891).

Theosofie je učení - fragment starověké a kdysi univerzální moudrosti.

Začalo to symbolickým datem 1875 , který přinesl nebývalé impulsy a procesy. V tomto roce se narodil zakladatel hlubinné psychologie C. G. Jung i skandální prorok černé magie Aleister Crowley . A ve stejné době založila H. P. Blavatská svou Theosofickou společnost . Všichni tři výrazně formulovali esoteriku následujících let, ale i kulturní dějiny včetně moderního umění. Byla to náhoda? Astrologové se ničemu nediví – vždyť hledíme na počátek věku Vodnáře, Nového věku (New Age), s kterým jsou spojovány velké změny a očekávání. A je to také věk informací a zpracovávání dat, díky nimž prý můžeme směřovat k vyššímu celku.

František Kupka, Meditace, 1899

Piet Mondrian medituje v roce 1917

Možná se Blavatské počínání zdá z dnešního pohledu pošetilé, nevědecké a nedůvěryhodné. V každém případě mělo její hnutí pozoruhodný ohlas. Viditelný dopad se projevil zvláště v dobovém hledačství moderního umění. Bez tohoto „západního hinduismu“, respektive „božské moudrosti“ (theo – sofie) by jen stěží vznikla na počátku 20. století mnohá díla nyní tak slavných abstraktních malířů. Právě ti pátrali po zkoumání věčných zákonů světa a vesmíru. Piet Mondrian, Kazimír Malevič, Hlima af Klint, Vasily Kandinsky nebo František Kupka – tedy zásadní průkopníci nových směrů a vizí – vděčí za mnohé své „duchovní i tvůrčí osvícení“ právě theosofii, která se na čas stala globální silou. Mladý Kupka se seznámil s tímto učením na svých studiích ve Vídni, která přála okultním novotám. Rozvíjel zde své výjimečné duchovní schopnosti, meditoval a naučil se jógínské cviky, v kterých pokračoval celý život. I v Paříži nadále projevoval soustředěný zájem o starověk a vytvářel symbolické obrazy, které prozrazovaly jeho theosofické nadšení. Dokonce se traduje, že Kupka praktikoval něco, čemu se říká „astrální cestování“ mimo hmotné tělo a tento svět. Dalo by se říct, že Kupka maloval jen to, co skutečně viděl – tedy nehmotné energie a realitu skrytou za běžným hmotným světem.

Vasily Kandinsky, Kompozice IV, 1920

To, že Kandinsky věděl o teosofickém světonázoru a měl ho velmi rád , dokládá tato poznámka v jeho knize z roku 1912 - O duchovnosti v umění : "Paní Blavatská byla prvním člověkem, který po mnoha letech života v Indii viděl spojení mezi takzvanými "divochy" a naší "civilizací". Od té chvíle začalo obrovské duchovní hnutí, které dnes zahrnuje velké množství lidí, a dokonce nabylo hmotné podoby v Teosofické společnosti. Toto společenství se skládá ze skupin, které se snaží přistupovat k problému ducha pomocí vnitřního poznání. Teorii theosofie, která slouží jako základ tohoto hnutí, stanovila Blavatská v podobě katechismu, v němž žák dostává definitivní odpovědi na své otázky z teosofického hlediska [Klíč k teosofii, 1889]. Teosofie je podle Blavatské synonymem věčné pravdy."

Blavatská se narodila v kosmopolitní rodině 12. srpna 1831 v Jekatěrinoslavi (dnes patří Ukrajině) jako Jelena Petrovna Hahn. Rané dětství většinou prožila na panství svého dědečka v Saratově na březích Volhy. Výchovy se jí dostalo hlavně od neobyčejně vzdělané babičky, ve své době slavné spisovatelky „ruské Georeges Sandové“. Blavatské otec byl carský plukovník Pjotr Alexejevič von Hahn. Také z matčiny strany se vinuly aristokratické kořeny sahající až k francouzským hugenotům, kteří byli nuceni uprchnout do Ruska. Z tohoto společenství tedy pochází svérázná Madame Blavatská později proslavená po celém světě jako enigmatická duchovní věrozvěstka. Její život je až na závěr, kdy se stala slavnou a veřejně činnou, zahalen tajemstvím. Zůstávají ojedinělé vzpomínky její sestry, spolupracovníků nebo vlastní, které je však třeba brát s rezervou. Několik pramenů a informací o Blavatské je také v jejím muzeu, které se nachází v ukrajinském Dnětropetrovsku.

Podle všeho je zřejmé, že Blavatská byla již od dětství středem pozornosti – pro svou nekonformní povahu i neobyčejné schopnosti. Vyrůstala v tehdejším Rusku, kde trvala tradice víry v nadpřirozené jevy. Sem ve čtyřicátých letech 19. století také dorazila vlna znovuvzkříšeného spiritualismu, jedněmi označovaná jako „duchařina“, druhými jako cesta k hlubšímu poznání. Spiritualistické seance se staly módní záležitostí ve vyšších kruzích, ale i mezi umělci. (U nás patřil k aktivním provozovatelům například autor Husova pomníku Ladislav Šaloun, grafik Josef Váchal, malíř Alfons Mucha nebo operní pěvkyně Ema Destinová. Nejslavnějším světovým spiritistou se stal autor Sherlocka Holmese Sir Arthur Conan Doyle (1859-1930). Spiritismus však nebyl jen záležitostí elit. I obyčejní lidé se tímto fenoménem zabývali. U nás se lákavému „hnutí“ dařilo zvláště v podkrkonoší; v Nové Pace byla dokonce v roce 1996 otevřena v místním muzeum stálá expozice spiritismu). V podstatě se jednalo o snahu nahlédnout „za“ všední realitu.

V této historické atmosféře se brzo přišlo na nebývalé schopnosti mladé Blavatské a stala se oblíbeným médiem, tedy prostřednicí v komunikaci mezi živými a mrtvými, respektive jejich duchy. Později vzpomínala: „Bylo to dílem mé vlastní mysli. Byla jsem citlivé dítě. Měla jsem neobyčejné mentální schopnosti, čehož jsem si ale nebyla nikterak vědoma.“ Blavatskou však její „jinakost“ neopouštěla ani v dívčím věku, dokonce byla stále radikálnější: „Nesnášela jsem společnost a světské mravy, stejně tak jsem nenáviděla pokrytectví v jakékoliv formě, společnost a její obecně přijaté manýry mě dováděla k zuřivosti.“ O to více překvapila okolí svým náhlým rozhodnutím: Ve svých necelých sedmnácti letech se zasnoubila s třikrát starším místo-guvernérem Jerevanské provincie ctihodným Nikeforem Blatským. Tímto krokem si zajistila nezávislost na rodině a finanční zázemí. V manželství jednala bez respektu. „Opelichanému havranovi“ řekla na rovinu své zištné pohnutky, ale možná, jak už to u Blavatské bývá, mohlo být vše jinak, jak sama naznačuje: „Jak to bylo s tou mojí svatbou? No, všichni tvrdili, že jsem si toho starého papriku namluvila sama. Tak to tak necháme.“

Blavatská na cestách

Netrvalo dlouho a Blatská ve svých osmnácti letech utekla z rodinného života v Tbilisi a zamířila do světa. Následoval nekonečný výčet zemí, které jistě (a některé jen možná) navštívila. Její dosti vysoké náklady na cestování ponejvíce uhrazoval Jelenin otec plukovník von Hahn. Jinak je to pro věrohodné informace doba temna. Určitě pobývala v Turecku, na Středním východě, v Egyptě, jezdila po Evropě, navštívila Paříž a Londýn. Její šlechtický původ a neodolatelné charisma jí otevíraly dveře do vyšší společnosti a časem i do tajných spolků. Klíčovým pro její duchovní růst se stala egyptská Káhira. Zde se Blavatská setkává s vlivným a bohatým Koptem, jehož jméno ale nikde neuvádí, který měl být velice schopným mágem. Na čas se vrací do Ruska odkud odjíždí do Ameriky – na sever i na jich. Co bylo cílem a smyslem těchto cest, není známo.

Paranormální jevy se staly tématem i odborné veřejnosti dělící se na dva nesmiřitelné tábory. Nejznámější je spor v psychoanalytických kruzích. Dobře známý v tomto směru je případ C. G. Junga, který se ve své době – jako mladý počítal za žáka Sigmunda Freuda. Jung tehdy navštívil Freuda ve Vídni a tito dva se spolu bavili o podobných jevech, které ale Freud vcelku nebral vážně. Jung byl naopak přesvědčen, že k nim dochází, a dokonce že hrají důležitou roli v našem celkovém psychologickém založení. Tato příhoda de facto charakterizuje rozkol nejen těchto dvou autorit, ale i dvou světonázorů, které šly nadále vedle sebe.

Blavatská s Olcottem a indickými přáteli

V padesátých letech 19. století se Blavatská dostala několikrát do Indie, kde dlouhodobě pobývala. Odtud jí to táhlo na Tibet. Zda intuitivně nebo s jistým posláním či doporučením, to nikdy nesdělila. Dostávala se do sfér, kdy se cesty zasvěcení neprozrazují. Víme jen, že do Tibetu se jí konečně podařilo dostat v roce 1868. Do té doby jí to nedovolovala finanční situace a také britské koloniální úřady v Indii, které jí podezřívaly, že je ruskou špiónkou. Po nabytém dědictví a navázání důležitých známostí tedy odcestovala do Tibetu, kde měli údajně přebývat tzv. Mahátmové , její vytoužení mistři prastarých moudrostí. Při svém prvním, asi tříletém pobytu, byla zřejmě žákyní Mahátmy Moryi. Na veřejnosti se pak znovu objevuje v egyptské Alexandrii. Je již zralou ženou kolem čtyřicítky a do tajů učení zasvěcenou osobností. Tak se to alespoň traduje.

Blavatská sjezdila půlku světa, v jistém bodě však cestování muselo skončit a za dveřmi stála její hlavní životní etapa. Roku 1873 odjela do Spojených států , peníze jí docházely, cítila však, že své vědomosti musí zúročit. Přišlo zásadní setkání s Henry Steel Olcottem , mystikem, ale i učitelem se širokou působností. Například na náměstí v Colombu, hlavním městě Šrí Lanky, stojí jeho teprve nedávno odhalená socha. Pro místní vývoj školství zde udělal mnohé. Podílel se na založení tří vysokých škol a dvěstěpadesáti škol základních. Navíc Olcott v sobě objevil ke stáru léčitelské schopnosti – a nezištně pomohl mnohým nemocným.

Zpočátku Blavatská v Americe živořila, našla si skromný newyorský byt na Madison Street, ve kterém vyráběla umělé květiny. Elizabeth G. K. Holtová, která se za svého mládí s Blavatskou v té době znala, o tom později napsala: „ Madame Blavatská po většinu času sedávala v této místnosti, jen zřídka ale bývala sama; byla jako magnet, a to tak silný, že k sobě přitahovala každého, kdo se kolem naskytl. Takto jsem jí vídávala den ze dne, seděla, balila si cigarety a nepřetržitě kouřila. Měla takový nápadný váček na tabák, jako hlavu nějakého kožešinového zvířete, který nosila pověšený na krku. Měla velice neobyčejnou postavu. Myslím, že musela být vyšší, než vypadala, byla taková široká; měla široký obličej a široká ramena; vlasy měla světle hnědé a zkudrnatěné, tak jak je mívají někteří černoši. Z celé její osobnosti jste měli dojem síly… Když jste vstoupili do místnosti, kde seděla Blavatská, měli jste dojem jako by tam běželo nějaké silné dynamo.“

Blavatská s Olcottem založili Theosofickou společnost s mezinárodní působností

Olcott, který Blavatskou nazývá výhradně HPB jí přivedl do newyorských spiritistických kruhů. To už bydlela na rohu 14th Street a 4th Avenue. Sám ve své knize vzpomínek, Listech ze starého diáře, popisuje své první dojmy: Zjistil jsem, že toho hodně procestovala, že byla svědkem mnoha okultních jevů a potkala se s adepty okultních věd, i když zpočátku mi nedala nic najevo o existenci himalájských mudrců ani o svých vlastních schopnostech. Zmínila se o materialistických tendencích amerického spiritualismu, což tyto jevy jaksi staví výše, a to na úkor filozofického podkladu. Měla příjemné a podmanivé způsoby, a to, jak se o tom všem kriticky vyjadřovala i o lidstvu celkově, bylo originální a vtipné. Snažila se zejména o to vytáhnout ze mne moje vlastní myšlenky o záležitostech ducha a s potěšením se vyjádřila o tom, že instinktivně sleduji podobné okultní myšlenky tak jako ona sama. Nehovořila přitom jako žádný mystik z východních zemí, spíše jako kultivovaný spiritualista. Pokud šlo o mne, nevěděl jsem v té době nic či skoro nic o východní filosofii a ona se zpočátku o tomto předmětu nezmiňovala.“

Jeden ze základních spisů Blavatské: Odhalená Isis, New York 1877

Olcott se nějaký čas domníval, že je hybatelem osudu strádající ruské spiritistky. Blavatská musela s pravdou ven: „Pověděla jsem mu tedy celou pravdu. Řekla jsem mu, že jsem poznala adepty, “bratry”, nejen v Indii, ale i v Egyptě a v Sýrii, protože tito “bratři” tam přebývají dodnes. Název “Mahátma” tehdy ještě známý nebyl, neboť takto jsou zváni jen v Indii. Také, že ať už se jim říká Rosenkruciáni, kabalisté či jogíni, adepti jsou všude adepty, tichými, utajenými, v ústraní žijícími a že se nikdy docela neprozradí nikomu, pokud tento, stejně jako já, neprošel sedmi a desetiletou zkušební lhůtou a neprokázal svoji naprostou věrnost a neslíbil, že zachová tajemství, dokonce i pod hrozbou smrti. Tyto požadavky jsem splnila a stala jsem se tím, čím jsem . . . Vše, co mi bylo povoleno, bylo – povědět pravdu. Tam, za Himalájemi, se nalézá buňka složená z adeptů rozličných národností; ti žijí dokonce i v Evropě… Mistr mě poslal do Spojených států, abych se pokusila zastavit bezděky provozované černokněžnické praktiky spiritualistů . Bylo to tak míněno, abych se potkala s Vámi a změnila Vaše názory, což se také stalo. Vytvořila se naše Společnost, do níž potom postupně pronikaly části učení Tajné doktríny, té nejstarší školy okultní filozofie na světě.“

Pravidelné schůzky u Blavatské nakonec vyústily v založení Theosofické společnosti, které se uskutečnilo 7. září 1875. V úvodu se píše: „Zakladatelé věří v to, že zkoumáním hlubším, než byla ta, jaká až dosud učinila moderní věda, lze členům i jiným badatelům nalézt důkazů ´neviditelného univerza´ povahy jeho obyvatelů, pokud se zde nějací nacházejí, zákonů, jimiž se řídí a vztahů jež mají k lidstvu.“ Blavatské se tak podařilo splnit příkaz svých tajemných učitelů. Ve svém zápisníku si totiž poznamenala: „Dostalo se mi rozkazu z Indie k tomu, založit filozoficko-náboženskou společnost a nalézt pro ni správné jméno.“ Blavatská byla následně mnohdy osočována z bludů či dokonce podvodů, ale její učení našlo celou řadu významných příznivců.

Duch utopických plánů se vytratil s první světovou válkou. Původní záměr Blatské – učinit syntézu západního a východního myšlení byl po její smrti oslaben. Její nástupkyně v čele Theosofické společnosti – Angličanka Annie Bessant se přiklonila jednoznačně k hinduismu a indické filozofii. Toto nové radikální směřování se však vzdalovalo evropskému chápání a vliv Theosofické společnosti začal ve třicátých letech 20. století upadat, zatímco theosofické myšlení dodnes zaujímá v ezoterice významné místo.

Radan Wagner

Film o Blavatské můžete shlédnout ZDE

Více o theosofii naleznete ZDE . (Od roku 1996: první theosofický web, který šel online).

Madame Blavatská, theosofie a moderní umění

Bert Stern: „The Last Sitting“ s Marylin Monroe…

Monte Veritá – magická hora pravdy, svobody a umění

Relevantní články

Ladislav Šaloun a počátky českého okultismu

Vychází legendární kniha Tajné nauky všech věků

Diskuze k tomuto článku

Newsletter

Spolupráce

Vítejte zpět!

Vytvořit nový účet!

Vložte heslo

Novinky na e-mail

Vše ze světa umění každý týden na vašem e-mailu

Are you sure want to unlock this post?

Are you sure want to cancel subscription?

Madame Blavatská, theosofie a moderní umění

Čtěte také

Bert Stern: „The Last Sitting“ s Marylin Monroe…

Monte Veritá – magická hora pravdy, svobody a umění

Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.

Subscribe

Relevantní články

Ladislav Šaloun a počátky českého okultismu

Vychází legendární kniha Tajné nauky všech věků

Diskuze k tomuto článku

Newsletter

Spolupráce

Sledujte nás

Vítejte zpět!

Vytvořit nový účet!

Vložte heslo

Novinky na e-mail

Vše ze světa umění každý týden na vašem e-mailu

Are you sure want to unlock this post?

Are you sure want to cancel subscription?