Před časem byla světovými odborníky vyhlášena anketa o nejvlivnější dílo moderního umění. A snad není překvapivé, že na prvním místě skončil Marcel Duchamp (1887 – 1968), který svým pisoárem – Fontánou (1917) předstihl i Picassovy Avignonské slečny ze stejného roku. Hlavním důvodem prvenství jistě bylo Duchampovo převratné pojetí v náhledu na umělecké dílo. Zjednodušeně řečeno, jde o to, že změnil proces uchopení, zpracování a především vnímání samotného artefaktu. Ten se tak stal pouze jakýmsi odrazovým můstkem – vstupem k dalšímu, spíše již konceptuálnějšímu uvažování. Nejedná se tedy o jen zpodobení (malbou, sochou, objektem) samo o sobě, ale o rozšíření celého tvůrčího sdělení za dosavadní hranice a to i bez nároků na estetickou kvalitu za každou cenu.
Duchamp je současně považován za „nejzáhadnějšího umělce 20. století“, i když se paradoxně za umělce ani nepovažoval. Jeho nejznámější readymades se řadí k dadaismu či surrealismu, později ke konceptuálnímu směru, který zesílil, když se přestěhoval z Paříže do New Yorku. Zde pak s přestávkami působil až do konce života. Jeho tzv. působení však nebylo závodem o uznání na umělecké scéně; jeho mimořádná inteligence a noblesa jej včas vyváděly ze zbytečných iluzí. Duchamp byl bytostným individualistou a nikdy se ani netoužil stát členem nějaké skupiny či společenství. Ostatně jeho tak různorodá tvorba by nemohla ani nikam zapadnout beze zbytku.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku