Pařížské salony vyměnil za přísnou izolaci, přes den spal a v noci pracoval. Stranil se denního světla a umění stavěl nad život. Slavné dílo, které psal čtrnáct let, se nakonec stalo pilířem moderní literatury. Před sto lety zemřel jeden z nejslavnějších spisovatelů. V jeho životě hráli významnou úlohu také malíři – pověstné texty jsou plné odkazů na výtvarné umění… přinášíme zde vedle spisovatelova příběhu rovněž výběr několika autorů, které měl obzvláště rád.
Pro Marcela Prousta byl tento obraz „nejkrásnějším obrazem na světě“. Velmi nemocný a sotva schopný stát, nemohl odolat touze jít a znovu rozjímat o tomto mistrovském díle.
Marcel Proust, Albert Einstein či Pablo Picasso se rozcházeli s dobovým myšlením. Stejně jako Sigmund Freud naslouchal svým pacientům, Proust se ve svých knihách odvolával na osobní svědectví tentokrát z vyšší společnosti. Vyptával se nebo jen tiše naslouchal. Současníkům připadalo, že o všech všechno ví, a tak byl nazýván „největším literárním detektivem.“ Stal se svérázným pozorovatelem charakterů, mravů i nesčetných drobností, ale i bystrým diagnostikem měnící se doby.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku