Vybrat zajímavé nebo typické dílo z oblasti konceptuálního umění není kvůli jeho „nemateriální“ povaze jednoduché. Zpravidla se odehrává fyzicky jen v přítomném čase, plyne podobně jako divadlo – a dá se jen těžko retrospektivně vystavit v galerii. Existují však výjimky: na jaře 2010 se newyorské MoMA podařilo nabídnout přehlídku srbské Mariny Abramović (1946) připomínající čtyři desetiletí její kariéry, v níž se zabývala se převážně performancemi a jejím tělem. Původně se zdálo, že tato akce bude spíše pro „intelektuální odborníky“, avšak výsledek byl nakonec velmi překvapivý a povzbudivý.
Pořádající muzeum si původně chtělo touto akcí „odškrtnout“ prezentaci jiného než tradičního umění, které se ostatně hodí spíše do menších prostor, kde pak „intervenuje“ do okolního světa. Je to nyní móda a trend, jistá „partyzánština“ oživující obecně uměleckou produkci. Marina Abramović se stala v mnoha ohledech výjimkou a vstoupila do velkého umění. Zpočátku se zvažovalo, jak v MoMA její práce najednou ukazovat (když u nich bývá sama hybatelkou). Řešení se našlo, když se umělkyně rozhodla najmout skupinu náhradníků, kteří její minulá díla – akce – performance přehrávali za ní.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku