Max Ernst je považován za nejoriginálnějšího tvůrce surrealistického hnutí. Jeho rozsáhlé a experimentům nakloněné dílo mohou obdivovat návštěvníci v prostorách milánského Palazzo Reale na více než 400 exemplářích – obrazech, kolážích či plastikách. Byl to vskutku bytostný surrealista… Své narození (2. dubna v 9.45 hod roku 1891) popisuje jako vyklubání se z vajíčka, které jeho Matka snesla ze sokolího hnízda, na kterém onen pták pak seděl více než 7 let. Ernst byl obdařen zvláštní magií a imaginací. Byl neobyčejně vnímavý a zvídavý, přesahoval jednotlivé obory a mířil k celistvosti. Stal se z něj student filozofie, teoretik umění, vyznavač alchymie, malíř samouk a později i sochař. Zajímal se o umění mentálně postižených a používal netradiční techniky (známá je zvláště jeho frotáž, kterou objevil v roce 1924). Ve své tvorbě byl fascinován ptáky – ptáka tedy považoval za své alter ego, které nazýval Loplop. Dokonce byl toho názoru, že když zemře pták, narodí se nový člověk… Žil velice bouřlivým milostným životem. Na čas se dokonce stala jeho manželkou milovnice umění a sexu Peggy Guggenheim.
Vedle dominantních obrazů jsou v Miláně na velké retrospektivě vystaveny také plastiky, kresby, koláže, fotografie, šperky a ilustrované knihy zapůjčené ze soukromých i státních světových sbírek či nadací včetně GAM v Turíně, Peggy Guggenheim Collection a Museum of Ca ‚Pesaro v Benátkách, Tate Gallery v Londýně nebo Centre Pompidou v Paříži.
Kurátorskou myšlenkou je přivést návštěvníka do Palazzo Reale, aby prozkoumal životní dráhu tohoto německého mistra prostřednictvím čtyř hlavních období. Ty jsou rozděleny do devíti tematických místností, které otevírají interdisciplinární přístupy k jeho umění. Přiblížení má napomoci rovněž přístupná „ideální knihovna“ tvořená ilustrovanými knihami, dokumenty, studijními manuály, fotografiemi… a ta vyzývá veřejnost k chápání širších souvislostí mezi inspirativními prameny a samotným umělcovým dílem.
„Malování pro mě není dekorativní zábava nebo plastický vynález pociťované reality; vždy to musí být vynález, objev, zjevení.“ Max Ernst
Zásadní Ernstovo směřování a práci bylo také setkání s osobnostmi, jako jsou André Breton, Paul Éluard, Giorgio De Chirico, Salvador Dali, Luis Buñuel… mimořádně důležité byly i dvě ženy, které si vezme dokonce za manželky a které změní jeho život: Peggy Guggenheim a Dorothea Tanning, americká malířka a básnířka. Žen však měl Max Ernst mnohem více.
Výstava rovněž připravila řadu doprovodných programů i nové pohledy na Ernstovu tvorbu. K nim patří také ikonografie jeho piety nabízená v souvislosti se staršími vzory – v prvé řadě Michelangelovým slavným sousoším vytvořeným na toto téma. (Na Ernstově retrospektivě je tedy vystaven jeho mistrovský obraz londýnské Tate nazvaný Pieta aneb Revoluce v noci z roku 1923. Malíř toho dílo vytvořil hned poté, co se na přelomu let 1922/23 přestěhoval z rodného Německa do Francie). Více ZDE.
-red-
foto: Palazzo Reale, Milano a archiv
Diskuze k tomuto článku