Někdy se stává, že nakumulované zkušenosti, pod/vědomé impulzy i atmosféra nového místa způsobí dohromady tvůrčí erupci. Bývá to jen těžko vysvětlitelný okamžik, který spustí nečekanou energii a probudí nebývalou imaginaci. Max Ernst takovou situaci zažil a náležitě zužitkoval. Psal se rok 1933 a tento německý umělec – samouk pobýval dočasně v Itálii, na zámku Vigoleno poblíž Piacenzy. Konstelace osobních i vnějších okolností dostaly vizuální podobu v širším – a dnes slavném „kolážovém románu“. Jmenuje se Týden dobroty. V tom názvu je však pořádně ironická nadsázka.
Max Ernst odjel v létě toho roku na jih a za pouhé 3 týdny vytvořil 184 koláží. O rok později je vydal v pařížské Galerii Jeanne Bocher pod originálním názvem Une semaine de bonte. Autorův vztah k těmto originálním listům byl velice osobní. K vystavení souboru se nechal za svého života přemluvit jen jednou, a to v roce 1936 na žádost republikánské vlády v Muzeu umění v Madridu. Ernst tyto koláže stále vlastnil a nemínil se jich zbavit. Byly svědectvím vzácně kreativního času, nečekaného vizionářství a materiálem ukazujícím další umělcovo směřování. Až v roce 1976 prodala soubor umělcova vdova sběrateli Danielu Filipacchimu. Ten jej poskytl k výstavám až v roce 2008, kdy bylo dílo představeno v Ernstově rodišti, v Brühlu u Kolína nad Rýnem (zde bylo v roce 2005 otevřeno muzeum Maxe Ernsta). Úspěšná výstava se dále přesunula do Hamburku, Paříže, Londýna či Madridu.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku