Snažit se nahlížet, analyzovat a pokud možno definovat dobu, ve které žijeme, není planý intelektualismus. Popisovat a do souvislostí dávat společenské znaky minulé, přítomné a pokud možno i budoucí – to je potřebný způsob společné sebereflexe. Jedná se tedy o jisté vymezování ba sebeomezování v bytí a životě. Asi tak, jak praví Hegel: „Chcete-li člověkem skutečně být, musí mít jsoucno, a aby toho dosáhl, musí se omezit. Komu se konečno oškliví, ten nedojde nikdy ke skutečnosti, nýbrž uvázne v absolutnu a vyhasne sám v sobě.“
Michal Hauser (1972) patří k aktivně působícím českým filozofům; píše a přednáší, vycházejí mu knihy. Nejprve na sebe upozornil roku 2012, když mu vyšla velmi inspirativní i kontroverzní publikace Cesty z postmodernismu / Filozofická reflexe doby přechodu (nakladatelství Filozofického ústavu AV ČER). Vloni se objevila na pultech další Hauserova kniha pod názvem Doba přechodu / Tranzitivní ontologie a dílo Alaina Badioua (Filosofia, Praha 2021).
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku