„Umělecká činnost všeho druhu je činnost v podstatě duševní a jako k takové k ní psychologie i psychoanalýza může říci mnoho zajímavého,“ uvádí se u příležitosti vydání pozoruhodné a možná i kontroverzní publikace. Jejím autorem je legenda české psychologie, esoterik, jedinečný znalec hermetismu i svérázný malíř Milan Nakonečný.
Na knižních pultech se objevila nová publikace nazvaná Umění a psychoanalýza od Milana Nakonečného (1932). Jedná se o soubor úvah či témat, který byl sepsán (a z politických důvodů nevydán) v 80. letech. Po delším čase autor tento text ve svém táborském bytě nalezl – a v mírně upravené formě poskytl k vydání nakladatelství Malvern.
Nakonečného zájem o výtvarné umění či poezii je v textech patrný, stal se společným jmenovatelem všech materiálů, které někdy staví na známých (standardních) či překonaných (relativních) pozicích. Autor, který letos v únoru oslavil 90. narozeniny napsal tuto „divočinu“ v rámci svého hlavního zájmu, kterým je psychologie. V tomto oboru je jeho doména – v ní se umí kriticky i s odstupem dívat na vývoj své disciplíny. V textech se proto opakovaně a fundovaně vrací k Sigmundu Freudovi či analytické hlubinné psychologii C.G. Junga nebo Erika Neumanna.
Psychoanalýza nabízí pro okruh umění nejširší uplatnění zřejmě v surrealismu, v hnutí, které našlo největší pochopení pro ponorné průzkumy nevědomí, snů, archetypů a symbolů. I to se také odráží na zájmu Milana Nakonečného. A mnohdy jsou to pozoruhodné úvahy, které rozvádějí známá témata. V kapitole Princip slasti konkrétního iracionálna tedy můžeme číst: „Jestliže je doménou umění nevědomí, pak je zřejmé, že jeho podstatou… je iracionálno. Proto se surrealisté co nejvíce přimkli k psychoanalýze základním zdrojem a produktem své tvorby literární i výtvarné a jejich ´papež´ André Breton tvorbu surrealismu všeho druhu označil jak ´čistý automatismus´.“
Nová Nakonečného kniha je jakýmsi sborníkem různých úvah, které si lze k samostatnému čtení vybrat: Publikace je rozdělena do dvou základních okruhů: 1) Psychoanalýza básnické tvorby a 2) Psychoanalýza výtvarného umění. Z nabídky jednotlivých kapitol vybíráme: Básník jako neurotik, Pansexualismus v Máji básníka Karla Hynka Máchy, Psychický automatismus… Dále: Smyslově-pudová podstata estetického cítění, Primitivní a moderní výtvarné umění nebo Sbohem, kráso!
Právě v poslední jmenované kapitole je Nakonečný nesmlouvavý k modernímu či postmoderního umění, k jeho povaze i prostředí „zaměřeného na výkon“. Krásu jako pojem autor sleduje a lituje, hůře již definuje… dosud platné „věčné hodnoty“ jsou prý zdevastovány „v dnešním jednadvacátém století“ a podléhají konzumerismu a strategii uměleckého trhu, který diktuje proměnlivý vkus i hodnotová kritéria.
„Umělec už není ten, kdo svým dílem vyvolával u jeho pozorovatelů estetické pocity krásy, nýbrž pocity majetnictví něčeho exkluzivního,“ zoufá si v knize Milan Nakonečný, aniž by blíže rozváděl proměnu funkčnosti artefaktu současnosti, který se ostatně kráse v mnoha případech nevyhýbá. Popis se tak týká umění Pollockova nebo Duchampova, jejich zpochybňování (až vysmívání). Zmíněné je zde naopak hájení tohoto moderního umění Jindřichem Chalupeckým, s kterým Nakonečný nesdílí stejné pozice a postoje… ve výtvarném umění je zkrátka tradicionalista tíhnoucí ke krotkému realismu.
V každém případě je ale Nakonečného pohled na dějiny umění z pozic psychoanalýzy zajímavý (pro jiné kontroverzní). Samotné východisko tento vzdělaný autor navíc podrobuje kritickému přístupu a psychoanalýzu vnímá jako prostředek s vlastními hranicemi: „Musíme si uvědomit, že jsou tu ještě dva další světy, které mohou naši mysl naplnit zvláštním prozřením slovy nevyjádřitelné pravdy – je to náboženství a umění… které daleko přesahují metodologické možnosti všech věd.“ Nakonečný však psychanalýzu hájí – a především, že pomohla v minulosti překonat abstraktní akademismus v přístupu k umění a dala mnoho podnětů k dalšímu životnějšímu nahlížení a bádání současné tvorby.
P.S. Milan Nakonečný je autor mnoha vskutku mimořádných knih, jmenujme za všechny: Lexikon magie, Lexikon psychologie, Psýché, Dějiny psychologie, Sociální psychologie či Psychologie osobnosti. Prof. Milan Nakonečný je nejen znamenitý odborník přes všechny druhy psychologie, ale zabývá se mimo jiné i dějinami První republiky, fenoménem magie, hermetismem – jeho kniha Novodobý český hermetismus je opravdu mimořádná. Lze jí číst jako úvod do studia okultního esoterismu, ale i jako soubor příběhů o mimořádných „faustovských“ osobnostech a jejich okultních aktivitách či dílech. Mnohé názory Milana Nakonečného naleznete na video příspěvcích, například ZDE. Svou malířskou tvorbu, které se věnoval zvláště v době politické perzekuce, občas vystavuje ve svém rodném kraji.
Ze všech svých děl si Milan Nakonečný nejvíce považuje Lexikonu magie. Podle jeho slov je to nejúplnější lexikon ve světové literatuře.
-rd-
foto: archiv
Diskuze k tomuto článku