Žluto-růžový autoportrét Maxe Beckmanna je mimořádné dílo, které půjde do dražby – a očekává se, že se prodá za rekordních 30 miliónů eur. To by znamenalo německý aukční rekord. Jedná se o malbu z roku 1943 vytvořenou během umělcova nizozemského exilu, kam utekl před nacismem. Z výrazu jeho tváře lze vyčíst nezvyklý lehký úsměv ze záchrany života, ale i melancholii ze ztráty domova. Jindy sebevědomý muž pociťoval i v těchto dobách lásku a vděk ke své ženě, která mu pomáhala po jeho boku.
Pro aukci přichystaný obraz byl původně dar manželce Quappi, která si ho – na rozdíl od jiných umělcových prací – ponechala až do své smrti v roce 1986. Poté se dílo nalézalo v soukromé švýcarské sbírce a celé roky nebylo od poloviny 90. let na veřejnosti k vidění. Nyní se objevilo, aby bylo prodáno novému vlastníkovi. Max Beckmann (1884 – 1950) se těšil před nástupem fašismu v Německu obrovskému uznání a byl oblíbencem celé řady soukromých sběratelů. Od roku 1937 bylo však jeho dílo nacisty označováno za „zvrhlé“ a odstraněno z veřejných muzeí.
Před osobními represemi stačil odjet do Amsterdamu, kde žil 10 let v exilu, než se přestěhoval do Spojených států. „Tichá smrt a požár všude kolem mě, a přesto žiju,“ napsal si do deníku stále více obklíčeného Holandska. Nežil zde v chudobě, ani mu nehrozila deportace do koncentračního tábora, přesto trpěl a bál se, když německá vojska obsadila roku 1940 jeho novou zemi. Zde vytvořil během této dekády jedny z nejlepších obrazů. Na rozdíl od nabízeného prosvětleného Autoportrétu (s „výrazem vzdoru“) byly malby z této doby typické svou potemnělou náladou.
Max Beckmann nakonec zemřel v New Yorku ve věku 66 let na infarkt na chodníku během cesty do Metropolitního muzea umění, kde byl vystaven jeho „Autoportrét v modrém saku“. (Vlastní podobizna byla umělcovým častým námětem).
„Od roku 1945 nebylo na německém aukčním trhu nabízeno žádné srovnatelné umělecké dílo,“ řekla Micaela Kapitzky, ředitelka a partnerka berlínské aukční síně Grisebach, která se zabývá prodejem, který proběhne 1. prosince. Jeho potenciální prodejní cena byla stanovena na neuvěřitelných 20 – 30 milionů eur (21-31 milionů dolarů) – jedná se tedy o nejvyšší předaukční odhad za Beckmannovo dílo.
Obraz byl tento týden vystavován premiérově a z bezpečnostních důvodů za sklem, aby se zabránilo vandalismu klimatických aktivistů, kteří poškozují poslední dobou umělecká díla.
Soukromé sbírky, muzea a další instituce po celém světě projevily zájem o získání obrazu. Jeho historický a společenský význam tlačí jeho hodnotu prudce nahoru uprostřed vzkvétajícího německého trhu s uměním, který profituje z problémů s Brexitem.
Expresionistické obrazy Maxe Beckmanna jsou dnes považovány za vrcholná díla 20. století a jejich cena prudce roste. Například protinacistické „Ptačí peklo“ bylo v Londýně roku 2017 vydraženo v Christie´s za 36 miliónů liber (46 milionů dolarů, v té době 41 milionů eur), což znamenalo nový aukční rekord pro tohoto německého umělce (video z průběhu dražby zde). Podle pořadatelů blížící se aukce se však řada zájemců o umění otočila k Londýnu zády v důsledku brexitu – potížemi s dopravou a celními komplikacemi. A německý trh z toho prý začíná těžit.
V současné době probíhá do 12. března 2023 v mnichovské Pinakotéce tematicky zaměřená výstava Max Beckmanna. Na ní je také představeno malířovo slavné dílo – rozměrný triptych Odjed (1932 – 35), které zapůjčilo Muzeum moderního umění v New Yorku.
Rozsáhlá monografická výstava je věnována tématu cestování, které mělo pro Maxe Beckmanna (1884–1950) existenciální význam v biografickém i symbolickém smyslu. Jeho život byl poznamenán tragickými zážitky z války a vykořenění, emigrace a exilu, ale také okouzlujícími dovolenými – touhou po svobodě a cestování. Přibližně 100 zápůjček z významných soukromých i veřejných Beckmannových sbírek v Evropě a USA, jako je například první triptych Odjez zapůjčený z MoMA, ukazuje obrovskou škálu cestovatelsky orientovaných obrazových motivů a konceptů. Díky daru z rodinné pozůstalosti Maxe Beckmanna do Bavorského státního malířského archivu Bavorských státních malířských sbírek v roce 2015 je poprvé představena řada dosud neznámých materiálů a dokumentů, jako jsou fotoalba a filmy, které poskytují nový a aktuální pohled na umělce.
-red-
foto: archiv
Diskuze k tomuto článku