Kniha vznikla doslova náhodou – souhrou několika maličkostí běžného života. Nakonec se z ní stal skvost čtivý a plný zajímavostí. Jeho autorka Brigitte Benkemoun (1959) je francouzská novinářka a spisovatelka alžírského původu. Píše: „Hned na úvod se tedy poctivě přiznávám k tomu, že jsem o ničem nerozhodla. Ten zápisník jsem si nevybrala, vtrhl mi do života, vnutil se, vnutil mi… Padla jsem do léčky, nedokážu odolat vábení jmen, jsem jako policejní pes, kterému podstrčili pachovou stopu zmizelého… hledej… hledej…“

Ano, tato skvělá kniha o osobnostech umění 20. století, které pobývaly v Paříži, skutečně vznikla bez dlouhodobých plánů. Impulzem byl koupený diář přes internet. Jak to bylo?

Autorčin přítel ztratil svůj oblíbený diář Hermés, avšak tento typ kůže se už nevyrábí. Avšak nevzdal se a hledal podobnou náhradu… až nalezl na portálu eBay v oddělení „drobné kožené věci“ co hledal. Objednal jej a za pár dní dorazil domů. Ve skutečnosti to bylo pouzdro, do kterého se dá zastrčit vždy aktuální diář. Ten původní – použitý prodejce vyňal. Ve vedlejší vnitřní kapsičce však zůstal nepovšimnut malý telefonní seznam s adresami. Když v něm novinářka bezděčně listovala, náhle zpozorněla. Ta jména! Patřila mnohdy slavným osobnostem: Cocteau, Chagall, Lacan, Aragon, Breton, de Stael, Tzara, Balthus, Brassaï, Giacometti… dvacet stránek ručně zapsaných kontaktů na jména, která patřila největším umělcům poválečné doby. Kdo je mohl znát a stýkat se s nimi? Koho byl a kdy vznikl? Kalendář na konci notýsku prozradil, že šlo o zápisky z roku 1951. Hnědý inkoust, slavná jména, neznámý pisatel…

Brigitte Benkemoun začala pátrat a rekonstruovat. S až detektivní urputností a vynalézavostí došla nakonec k závěru, že patřil ženě (nejen podle čísel kadeřníků). Jmenovala se Dora Maar (1907 – 1997) – byla uznávaná fotografka, krásná múza, členka surrealistické skupiny, malířka, která jednoho dne potkala Pabla Picassa a stala se jeho milenkou. Dořina matka byla Francouzka, která se provdala za chorvatského architekta profesně působícího zejména v Buenos Aires. Při dvouletém pátrání po jejím osudu ožívá bohémská Paříž dvacátého století a objevují se i další přátelé a známí, které si Dora v roce 1951 do notýsku již nezapsala – Georges Bataille, Max Jacob, Man Ray… a samozřejmě (všudypřítomný) Picasso. 

Autorka knihy začala rekonstruovat fotografčin život, kontaktovala dosud žijící osobnosti ze zápisníku, procházela archivy, studovala paměti a nacházela styčné body týkající se sledované doby. „Trvalo mi tři měsíce, než jsem zjistila, že v ruce držím notýsek Dory Maar,“ vzpomíná autorka knihy.

A reakce na výsledný spis (francouzsky: 2019, česky 2020)? „Zápisník Dory Maar: Dějiny umění v kombinaci s detektivkou: co by mohlo být více vzrušující?“ (ART news). Ano, máme před sebou fascinující mozaiku – studii Paříže a její umělecké avantgardy, která „by měla být povinnou četbou pro příznivce surrealistického a moderního umění.“ Kniha je vskutku inteligentním čtením o inteligentní ženě od inteligentní ženy. Jsou to strhující mikropříběhy a psychologické sondy slavných osobností. Je to sled událostí již zhrzené Picassovy milenky, která se postupně stranila veřejného života, ale „znala se se všemi“. Svůj život tajila. Trpěla trvalými depresemi a stáhla se do ústraní. Zbytek života prožila svobodná a bezdětná, své soukromí si pečlivě střežila. Zemřela v obci Clamart jižně od Paříže v roce 1997. Picassa přežila o více než dvacet let. Bylo jí devadesát let…

Časem „sado-macochistický“ vztah Dory s Picassem, který měl do idylky daleko, končí v polovině 40. let ostrou roztržkou. Picasso má nový objev! Potkal mladinkou malířku Françoise Gilot, o čtyřicet let mladší, než je sám. Dora se hroutí, nemůže pochopit, že by ji tohle děvčátko mohlo nahradit. Françoise se nakonec ukáže jako nejsilnější ze všech Pisassových partnerek. Porodila Picassovi dvě děti a dovolí si to, co žádná jiná. Po několika nesnesitelných letech sama i s dětmi malíře opustí! Pro sebestředného Picassa těžká rána. Však se jí v budoucnu také mstí. Ale to už je jiná kapitola. (Časem se Dořin bouřlivý vztah s Picassem zvrhl a začala být druhou stranou líčena v nepříznivém světle. Ostatně Picasso jí již v roce 1937, tedy v době jejich seznámení, viděl jako „plačící ženu.“

Dora Maar však není vzpomínána jen jako milenka a múza slavného malíře, ale též jako fotografka a malířka. Centre Pompidou v Paříži jí dokonce v létě 2019 uspořádalo významnou retrospektivu: ZDE.

Ukázka z knihy popisující seznámení Dory Maare s Pablem Picassem:

V lednu 1936, rok a půl po večeru v Cyranu, se na Saint-Germain-des-Prés odehraje další legendárné scéna. Turniketovými dveřmi kavárny Les Deux Magods vchází Pablo Picasso spolu se svým odměřeným tajemníkem Sebartésem a s novým nejlepším přítelem, básníkem Paulem Éluardem. Očima přejede zakouřený sál a okamžitě si všímá krásné brunety, oblečené celé v černém, jež konečky prstů v rukavičkách nedbaledrží cigaretovou špičku. I Dora Maarová ho viděla. Předstírá však opak. Vědoma si, že ji slavný malíř sleduje, sehraje scénku. Pomaličku si svléká černé rukavičky s vyšitými květy. Z kabelky vytahuje nůž a zabodává ho do stolu. Potom mezi prsty… Čím dál výš… Čím dál blíž… Tak blízko, že se jí na kůži objevují kapky krve, která začíná stékat po světlé kůži. Hypnotizovaný Picasso ji hltá očima…(…) Toho večera se Picasso sice vrací domů, ale ze všech sil přitom v kapse tiskne rukavičku, potřísněnou krví krásné fotografky…

-rw-

Foto: archiv