Svět si v těchto dnech připomíná 50 let bez Pabla Picassa… Pořádají se výstavy, draží obrazy, diskutuje se umělcovo „koloniální“ dílo či osoba někdy označovaná jako příkladný misogyn („Picasso byl mnohými charakterizován jako misogyn, tyran, který staví „své“ ženy na piedestal, jen aby je z něj srazil, muž, který se bojí, stejně jako nemůže nasytit, ženského těla a jenž byl sobecký, náročný, narcistický manžel, milenec…“ uvádí se běžně a poněkud tendenčně v různých médiích). Ale uvolněný Dario Gambarin vzdal hold Španělově velikosti netradičním a náležitě rozměrným dílem. Sedl na traktor a vytvořil největší podobiznu génia, jaká kdy byla udělána. Předlohou mu byl snad nejznámější Picassův autoportrét, který vlastní Národní galerie Praha.
Italský „landartový umělec“ z Verony uskutečňuje své obrazy či spíše obrazce na svém venkovském pozemku o rozloze 27 000 metrů čtverečních. Na něm brázdí pomocí pluhu a traktoru své vysněné kompozice, zpravidla pocty osobností, kterých si zvláště považuje. A tak má za sebou portréty Beethovena či papeže, nyní zvládl i Picassa. Pozoruhodné je, že si předem nerozvrhuje v reálu plánovanou kompozici a spoléhá se na svůj talent a prostorovou představivost. Na začátku si pořídí jen malý náčrt na papíře a rozjede se do díla: „Naskočím na traktor, začnu se pohybovat v kruzích po poli, představuji si hotový kus, jako bych se díval shora – což je jediný způsob, jak můžete vidět mou práci – a když se cítím připraven, začnu orat.“
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku