Pokud vás zajímá téma jak se upozadit a zkusit být víc lesem, a zároveň les nechat žít bez našich zásahů tak, aby přestal být tolik lidským, určitě se zajděte podívat na výstavu We Have Never Been Forest (Nikdy jsme nebyli lesem). Galerijní prostory v prvním patře Domu pánů z Kunštátu se proměnily v les. Přenesli jej tam Tomáš Hrůza a Markus Guschelbauer v rámci svého současného výstavního projektu, který navazuje na knihu We Have Never Been Earth z roku 2019 (Tomáš Hrůza a Andrea Průchová Hrůzová) a hlouběji zkoumá téma, které se v tvorbě obou autorů dlouhodobě objevuje – stromy a lesní krajiny.
Název výstavy je parafrází na citát francouzského sociologa Bruna Latoura „Nikdy jsme nebyli moderní“. Je tím myšleno, že modernita je jenom konstrukt, stejně jako všechny další kategorie. To se týká i kategorií, skrze které se lidstvo pokoušelo – a nezřídka kdy stále pokouší – rozdělit svět na lidský a mimolidský, na kulturu a přírodu.
Toto rozdělení mělo vést k lepšímu pochopení a popisu světa, ale jeho efekt byl spíše opačný. Environmentální katastrofy současnosti nejen ukazují na nesmyslnost „kulturního“ chování, ale také naznačují nutnost změny chápání světa na ucelenější formát, ve kterém „my“ není jenom označení pro lidi, ale také pro mikroby, zvířata, lesy, planetu a vesmír.
Tomáš Hrůza a Markus Guschelbauer ve svém výstavním projektu prakticky doslovně přinášejí dříví do galerie s vědomím, že se jedná o krok lehce absurdní a v konečném důsledku (pokud důsledek chápeme jako záchranu planety) nesmyslný. Odkazují tím na propojení všeho živého i neživého, zamýšlejí se nad otázkou, co ještě vůbec les je a co není. Jak jej nechat žít bez našich zásahů tak, aby přestal být tolik lidským, mono-kulturním? Právě umělecká poloha může být jednou z možností, jak se vyrovnat s nenávratnými změnami, které přírodu vlivem lidské činnosti postihují. „Jsme v galerii – ale zároveň i v lese. A v lese pak budeme trochu v galerii, pokud si dovolíme přenést zkušenosti z výstavy s námi ven. A možná si i z výstavy můžeme kus něčeho odnést a pečovat o to – třeba tím náš svět částečně zacelíme.“ uvádí k motivům výstavy kurátorka Tereza Špinková.
Tomáš Hrůza (1979) pochází z Klatov. Žije střídavě v Praze a ve vsi Miřenice na jihozápadě Čech. Vystudoval fotografii na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. Je jedním ze zakladatelů platformy Fotograf 07 a nezávislého kulturního rozcestníku a nakladatelství ArtMap. S Jiřím Zemánkem organizuje pod hlavičkou Pilgrim – Potulná univerzita přírody program zaměřující se na téma revize vztahu člověka a přírody. Několik let pedagogicky působil na pražské FAMU. Je také členem hudebně-výtvarného uskupení Střešovická Kramle. Ve své tvorbě využívá hlavně médium fotografie a video. Zajímá ho především poetická reflexe přírody a propojení tvorby s ekologickou tematikou.
Markus Guschelbauer (1974) pochází z rakouského Friesachu, v současné době žije a pracuje ve Vídni. Studoval na katedře fotografie na Vysoké škole užitého umění ve Vídni. Jeho práce byly prezentovány prostřednictvím samostatných výstav v mnoha rakouských i mezinárodních galeriích, např. v Galerii Rauminhalt (2022/20), Eikon Schauraum (2021) nebo ve Fotogalerie Wien (2013). Svou tvorbu prezentoval také v rámci mnoha kolektivních výstav v Rakousku i v zahraničí, kde absolvoval několik uměleckých rezidencí. Jeho tvorba se nachází na pomezí inscenované fotografie, videa, performance, land artu a prostorové instalace.
Výstava: We Have Never Been Forest v Důmě pánů z Kunštátu v Brně, potrvá do 11. června 2023, kurátorka Tereza Špinková
-red-
foto: Dům umění města Brna a archiv
Diskuze k tomuto článku