Nové muzeum nebylo na našem území postaveno více jak 100 let. Krabice supermarketů se však množí jak houby pod dešti… Kauza kolem nové a kontroverzní budovy Středoevropského fóra (SEFO) se snad vyjasnila a dnešní novinka je jasná: bude se stavět. Nejdříve budova sklízela negativní reakce mnohých obyvatel Olomouce, pak zas do projektu vstoupil nechvalně známý ministr kultury. Jeho námitky policie vloni v listopadu odložila.
Stavba podle aktuálních informací bude stát na původně plánovaném místě, tedy v Denisově ulici, jak sdělil Tomáš Kasal, mluvčí Muzea umění v Olomouci, pod které bude fórum/galerie spadat. Navíc se chystá koupě další parcely s přiléhajícím stávajícím pozemkem. Finance na stavbu i její rozšíření budou složeny z příspěvků Muzea, Olomouckého kraje a ministerstva kultury.
Projekt Středoevropského fóra připravuje Muzeum umění více než 10 let. Depozitáře unikátní galerie mají nabídnout prostor až pro 200 tisíc uměleckých děl z celé střední Evropy a samozřejmě i kvalitní mezinárodní program výstav, přehlídek a dalších kulturních akcí.
Autorem projektu je firma Šépka architekti (Jan Šépka, Václav Derner). Její projekt „SEFO Olomouc“ pochází z roku 2009. Zde přinášíme komentář k jejich návrhu:
Koncepce dostavby proluky v historickém jádru Olomouce se pokouší čerpat inspiraci z obou přilehlých světů, které se v tomto místě střetávají. Na jedné straně je to drobné měřítko středověké parcelace, na straně druhé zde začíná velké měřítko paláců, církevních a vojenských objektů Předhradí. Rozčlenění nového muzea do pěti objektů, respektujících důsledně původní parcelaci není formálním aktem, jenž by pouze předstíral kulisu pěti staveb, ale díky nutnému oddělení jednotlivých funkcí jako jsou výstavní sály, knihovna, vstupní dvorana nebo knihkupectví a občerstvení se forma rozdělení nabízela jaksi automaticky. Odříznutím vrchní části valbových střech se do vnitřních útrob každého z objektů dostává přirozené denní světlo. Zvláště v prostoru knihovny je díky tomu zřejmá inspirace podobně laděnými sály, ať již z nerealizovaných vizí francouzských revolučních klasicistů jako byl Boullèe a Ledoux nebo realizovanými knihovními prostorami z 18. a 19. století. I v případech, kdy je do jednotlivého objektu vkládáno patro, je přesto v nižším podlaží zajištěno denní osvětlení díky vložení menšího objektu. Dostáváme se tak k tématu „domu v domě“, kde jsou zajištěny vhodné podmínky k vystavování na stěnách, a přitom v obou podlažích získáváme vrchní světlo. Celý projekt pracuje s typem domu jako s jakýmsi archetypem, který sice vychází z tradice, ale zároveň chce být moderní. Nové objekty mají navrženu konstrukci z pohledového betonu, který je bíle probarven mramorovou drtí.
Diskuze k tomuto článku