O čem skutečně je Picassova Guernica?
Picasso se ve svém díle / životě zpravidla ztotožňoval s býkem nebo ještě více s mýtickým minotaurem. Divá bytost se zvířecí rohatou hlavou a lidským tělem bývá symbolem hlubinné síly a sebestředných pudů. Umělec tuto bestii uzmul z krétského labyrintu a přisoudil jí nejednoznačnou roli ve vlastních dramatech.
Takové vzrušené výjevy měly blízko k surrealismu – vždyť toto hnutí začalo také vydávat revue Minotaure (1933 – 39). Časopis přinesl rovněž Bretonův esej s názvem „Picasso ve svém živlu“ a malíř sám přispěl návrhem obálky. Byla to koláž – jeden z jeho leptů zobrazující Minotaura připíchnutý na vlnitou lepenku. A tento celek byl vyzdoben stužkou, krajkou a poněkud zašlou květinou z jednoho z Olžiných klobouků. Psal se květen roku 1933, manželka Olga stupňovala své žárlivé scény, Fernande Olivier – Picassova dřívější partnerka – měla vydat své nelichotivé paměti, krutou ránu Picassovi prchajícímu právě s Marií Thérése na jih. Picasso nesnášel samotu, avšak rovnoprávné partnerské soužití neuměl. Byl malíř – exorcista – tísnivý vnitřní chaos vyháněl jeho symbolickým vyobrazením.
Minotaurus v Picassově podání má různé podoby – jednou leží na pohovce a popíjí šampaňské, oddává se orgiím. Na jiném pozdějším leptu vidíme býka v aréně pokleslého, klečícího na kolenou a očekávajícího puntillu – poslední ránu dýkou. V ochozech tomuto výjevu přihlížejí ženy se zájmem, avšak bez sebemenšího dojetí. Pocit neštěstí na kresbách se stupňuje. V roce 1934 vzniká mimořádný lept velkého formátu – Minotauromachie. Z moře zde vystupuje obrovský Minotaur – jeho dřívější poraženost či roztomilost se mění v brutalitu tvora, jehož mocná paže se napřahuje přes koně s vyhřezlými střevy. Na jeho hřbetu spočívá tělo mrtvé nebo omdlelé zápasnice s býky s odhalenou hrudí a mečem v ruce. Zářící svíce se plamenem dotýká koňské hlavy. Zde už jsou mnohé motivy, které obsahovala pozdější Guernica.
Picasso kolem poloviny 30. let začal otevřeně mluvit o rozvodu s Olgou. S milenkou Marii Thérése se jim narodila dcera Maya (1935). Picasso nemohl malovat, psal poezii. Dva roky prožíval etapu „kdy nejsme živí ani mrtví.“ V kavárně Deux Magots se seznámil s krásnou a inteligentní cizinkou – fotografkou z okruhu surrealistů Dorou Maar, která pak zachytila unikátně, jak vznikala Guernica.
Picasso se nastěhoval do pařížského paláce ze 17. století v rue de Grands – Augustins a pod vlivem začínajícího vztahu s Dorou Maar a vývojem občanské války ve Španělsku chrlil náhle jeden obraz za druhým. V květnu 1937 namaloval největší a jeden z nejdůležitějších svých obrazů. Životní dílo se jmenuje Guernica a obyčejně se dává do souvislosti s dubnovým útokem německých letounů, které na Francův rozkaz rozbombardovaly město Guernicu a zabily stovky obyvatel.
V nejrozlehlejším sále svého nového sídla s nízkým podkrovním stropem – a za časté přítomnosti Dory Maar – vznikaly četné studie i rozsáhlá finální malba. Picasso podléhal vlivu magie ve všech jejích podobách. Bál se smrti, byl vyhlášený hypochondr a politika jej ve skutečnosti nezajímala. Stal se řádným členem strany, ale zároveň snad nejvíce apolitickým komunistou v celé Francii. Nebojoval svým uměním nikdy přímo proti fašismu, ale proti brutalitě a temnotě i svým démonům.
V roce 1937 se díky Doře Maar jeho práce nakonec projasňuje. Na prosincové kresbě vidíme však ještě zamračeného Minotaura sedícího na mořském pobřeží s hrudí zas a zas probodávanou šípem, zatímco klidná mořská panna, nikoli nepodobná Marii Thérése s květy ve vlasech připíjí pohárem k jeho užaslému, umírajícímu obličeji. Tento výjev znamenal konec všech možných variant minotaurů. Napříště se v Picassově tvorbě již nikdy neobjevili. Malíři v té době bylo 56 let.
Guernica z této doby se jeví jako vlastní inventura Picassova dosavadního života – více osobní než válečné drama. Ano, podle výše naznačených informací tomu mnohé nasvědčuje. Guernice a jejímu výkladu byla věnována celá řada studií a knih. Co malba skutečně znázorňuje? Je to popis historické události, symbolické podobenství nebo ještě něco více osobního? Pozoruhodnou teorii, opřenou o 15 let výzkumu, v poslední době zdůrazňuje španělský profesor Máría Juarranz: „Žádná válka. Býk na Guernice je Picasso, kůň jeho žena Olga,“ tvrdí renomovaný historik umění. Guernica je tedy podle něj „rodinný portrét“ s příbuznými a přáteli. A například křičící žena s mrtvým dítětem v náruči je vzdalující se Marie Thérése a jejich Maya. S nešťastným městem Guernica mělo plátno cosi společného až o něco později, a to prý náhodou. Podle profesora Juarranze zvolal v Picassově ateliéru užasle před plátnem nacionalistický básník Juan Larrea: „Guernica!“ A Picasso se tohoto výkladu z mnoha důvodů chytil.
Více než 8 metrů široké a 3, 5 metru vysoké plátno v šedých, černých a bílých valérech si původně u Picassa objednala španělská republikánská vláda pro světovou výstavu a zaplatila mu 150 000 franků. Angažovanost by byla vítána, ale jak na to? V knize „Guernica: neznámé mistrovské dílo“ autor do detailu (pokud možno) rozklíčoval Picassovo namalované drama. Odvážná kniha čítající téměř 300 stran svědčí o vážném odhodlání profesora Juarranze, který ukazuje, že Guernica není metaforou pro nacistické bombardování, ale kompilací prvků, které prostřednictvím jazyka, relativně šifrovaného, symbolizuje podobenství jeho monografie. Co se odehrávalo ve Španělsku Picassa prý moc nezajímalo. Obraz je syntézou nejdůležitějších okamžiků v Picassově historii: andaluzského zemětřesení z roku 1864, smrt přítele „mrtvého válečníka“ Carlose Casagemase, manželský konflikt, který se ve 30. letech stupňoval, nové ženy, Picassova matka s lampou… je to prý o bojích a životních střetech, o zoufalém tvrzení, že vítězství neexistuje, že obě strany nakonec nevyhnutelně prohrají a zanechají za sebou zpustošené bojiště prosté lidské slušnosti.
-red-
Diskuze k tomuto článku