U nás byl tento tajemný solitér nejdříve zmiňován v Moderní revue – a tak není divu, že její hlavní protagonista Arnošt Procházka se v roce 1904 stal autorem první české monografie Odilona Redona. Francouzův vliv byl na mladou generaci poměrně velký, zvláště v souvislosti s vlnou dekadence a symbolistní secese. „Moje originalita spočívá v tom, že logiku viditelného dávám do služeb neviditelného… v mém umění hraje hlavní roli podvědomí… do svých výjevů umisťuji malá dvířka do říše tajemných příběhů,“ napsal malíř, který se vyjadřoval i textem. U nás se tato jeho rovina stala obsahem již vyprodané knihy Samomluvy (1996), kde se umělec „zamýšlí nad soudobým malířstvím i se zabývá úvahami o umění a životě.“ V těchto dnech si připomínáme jeho výročí – narodil se 20. dubna 1840 ve francouzském Bordeaux.
Odilon Redon (1840 – 1916) bývá zván malířem ztichlé noci, jindy princem snů. V době plného naturalismu 19. století přišel s malbou pronikající do našeho podvědomí i k nebývalé imaginaci. Malarmé prohlásil, že nezná žádného jiného malíře, který by uměl tak zachytit lidský strach i zároveň náklonnost k hrůze. Malíř a kreslíř byl vzorem zvláště katolické dekadenci, v jistém smyslu je považován za předchůdce fantazijní surrealistické malby, snad i komiksu, jak se někdy uvádí. Každopádně „otřásl tichem, našimi sny a dosud klidnou nocí,” jak ve své době zvolal největší básník symbolismu Stéphane Mallarmé.
Francie konce 19. století byla vzrušující dobou pro moderní umělce. Zatímco nejznámější postavy z tohoto období lze seskupit do impresionistických a postimpresionistických uměleckých hnutí, existují i další tvůrci z této éry s jedinečným a dodnes ceněným projevem. Jedním z nich byl v každém případě právě Odilon Redon. Jeho nadšené používání barev (v pastelu, olejomalbě či litografii), snové prostředí a bohatá imaginace ho odlišovalo od mnoha jeho současníků; nejraději maloval obrazy ze svých snů, nočních můr a příběhů z mytologie.
Ačkoli byl Redon současníkem impresionistů a postimpresionistů, odmítl obě hnutí. I když vystavoval v roce 1899 se skupinou nazvanou Nabis (Redon a Gauguin byli jejich vzory) a sdílel s nimi některé společné zájmy, nebyl součástí ani tohoto okruhu.
Jeho tvorba je především spojena se symbolistickým hnutím či osobou Gustava Moreaua a vyznačuje se zájmem o prodchnutí umění nejednoznačnými metaforami – někdy i tématy romantiky, morbidity, černého humoru a okultismu.
Sám Redon byl inspirován, stejně jako mnoho umělců konce 19. století a počátku 20. století, japonským uměním – tedy fenoménem (inspirativním, převratným i módním) zvaným obecně japonismus. Tento vliv lze vidět také v odkazech na buddhismus, stejně jako v některých přírodních motivech exotických dřevořezů pracujících se silnou stylizací, plošnou organizací a jinou perspektivou.
Ačkoli Odilon Redon nebyl tak známý jako někteří z jeho současníků, stal se definitivně významnou a nezaměnitelnou postavou v dějinách umění. Ještě během svého života byl zvláště pro svou barevnou paletu vynášen dokonce Henri Matissem, ale jeho odkaz (imaginaci, tajemno, mystično) reflektoval i pozdější směry jakým byly dadaismus nebo surrealismus.
O významu i kráse tvorby se mohli návštěvníci přesvědčit na výstavě Odilon Redon – Le Grand Palais v Paříži roku 2011 nebo ve švýcarském Fondation Beyeler o šest let později. V současné době probíhá umělcova přehlídka v Kunst Museum Winterthur. Více ukázek z tvorby naleznete ZDE.
-red-
foto: archiv
Diskuze k tomuto článku