Je to překvapivé, ale světově proslulý Oskar Kokoschka (1886 – 1980) neměl dosud v Paříži samostatnou výstavu. Coby představitel první vlny středoevropského expresionismu (malující v portrétech „nervy člověka“) zřejmě příliš nezapadal do zdejšího vkusu. Atmosféra „pařížské školy“ v minulosti přála spíše formě než obsahu, barvě než „chvění smyslů“, harmonii než dramatu.
Na své cestě s Oskarem Kokoschkou v srpnu 1913 si Kokoschkova tehdejší milenka Alma Mahlerová zapsala do deníku: „V Tre Croci se náš život točil výhradně kolem jeho díla. … Letní slunce nad ledovci! Dnes ráno jsem se nemohl zbavit pocitu, že si toto požehnání prostě nezasloužím. Kokoschka musí pracovat! To je to, pro co se narodil. Život jako takový ho ani trochu nezajímá…“
Navíc však Kokoschkův styl práce – jeho spíše skutečné vidění než pouhé hledění – byl utvářen nejen středoevropským duchem, ale i čímsi prozaičtějším. Sám malíř ještě k předkubistickému umění poznamenal: „Matisse a jeho okruh dávají přednost dvojrozměrné ploše, vycházejíce tak z impresionismu. Já však nemohu myslet jinak než prostorově. Když po mém zranění byl porušen můj prostorový pocit, dospěl jsem díky obnovení starších pokusů opět k prostorovosti… založené na ohniscích dvojité elipsy. Tato sférická elipsa je organicky podmíněna mým vrozeným astigmatismem (to jsem si uvědomil při válečném zranění), jenž ovlivnil mé psychické uzdravění. Tento defekt mám společný s některými velkými koloristy klasických údobí (Tizian, Greco), což neznamená, že bych se chtěl s nimi srovnávat… Pro mne je především vrcholně důležitá prostorová kompozice, a v tom spočívá moje specifičnost. V Paříži, počínaje impresionismem, se prostor neguje; dominuje tu ztělesnění představy světa s jedním ohniskem.“ Zkrátka: s vrozeným astigmatismem se časem poněkud „posunulo“ Kokoschkovo vidění a prostorové vnímání.
Pod názvem Oskar Kokoschka: Divoch z Vídně byla v Paříži zahájena výstava přinášející 150 obrazů – jedinečné portréty, pohledy na Londýn a Berlín či alegorie předválečné Evropy. Rakouský umělec s částečně českými kořeny se představuje nyní v Muzeu moderního umění v Paříži. Retrospektiva tohoto „enfant terrible“, který žil také v Praze v letech 1934 – 38, mapuje tvorbu sedmi dekád.
Kokoschka během svého pražského působení zde poznal svou budoucí ženu Oldu Palkovou a v získal československé občanství. Z tohoto období pochází jeho obrazy zachycující město i prezidenta T. G. Masaryka.
Kokoschka byl malíř, spisovatel (jeho vzpomínky v českém překladu vyšly v roce 2000), dramatik a básník spojovaný hlavně s Vídní počátku 20. století. Zde zažil první úspěchy i skandální reakce. „Za zkušenosti musíme v životě platit. Máme-li štěstí, dostaneme slevu,“ poznamenal si umělec a člověk zkoušený v plné míře osobním i společenským příběhem. Jeho tvorba působí dodnes na diváka především svým vnitřním neotřelým nábojem.
Po válce se stal vůdčí osobností evropské intelektuální scény a podílel se na kulturní obnově zdevastovaného, rozděleného kontinentu. Zkoumal řecké tragédie a mytologické příběhy při hledání zdrojů společenského kvasu. Distancoval se od germánské kultury a jazyka a v roce 1951 se usadil ve Villeneuve ve francouzsky mluvícím Švýcarsku. Díla z jeho posledních let ukazují nekompromisní obrazový radikalismus blízký jeho rané kariéře. Jeho víra v podvratnou sílu malby jako prostředku emancipace a vzdělání zůstala neotřesitelná až do jeho smrti.
Oskar Kokoschka: Enfant terrible in Vienna je unikátní výběr 150 nejvýznamnějších děl umělce, které se spojily s podporou významných evropských a amerických sbírek. Výstava potrvá do 12. února 2023.
Výstava bude následně rovněž k vidění v Guggenheim Bilbao od 17. března do 3. září 2023.
Oskar Kokoschka ve sbírkách Národní galerie Praha, naleznete ZDE.
Výstava tohoto umělce proběhla v Národní galerii Praha roku 2015 ve Veletržním paláci. Jednalo se o přehlídku původně připravenou Kunstforem v německém Řezně, tehdy doplněnou o díla související s Prahou. Pro dokreslení situace i bližších vztahů zde byla k zhlédnutí i plátna Václava Špály, Emila Filly, Friedricha Feigla, Františka Janouška a dalších českých malířů.
-red-
foto: archiv a Muzeum výtvarného umění Paříž
Diskuze k tomuto článku