V těchto dnech se objevila na knižních pultech pozoruhodná novinka věnující se slavnému středoevropskému umělci s vazbami na české prostředí. Originální vydání pochází z roku 2018 a zahrnuje tedy nejnovější poznatky či souvislosti osvětlující osobitou – a mnohdy dobově kontroverzní – cestu i tvorbu. Autor publikace má za sebou úspěšné tituly, jejichž tématem byli R.M. Rilke, Thomas Mann nebo Friedrich Nietzsche a další postavy světové kultury, umění či filozofie.
U nás dosud vyšla kniha Oskar Kokoschka – Můj život (2000), tedy vlastní životopis umělce, jehož pramenem jsou nahrané vzpomínky z let 1969 až 1970. Ty tvoří podklad k jeho formulacím, vyprávění o životě a umění, základ k líčením a příběhům jeho myšlení, cítění a konání. Kokoschka zde vykládá o duchovním obsahu své tvorby, vypráví o významných umělcích a osobnostech, vyjadřuje svou angažovanost ve věcech veřejného života, zaujímá kritické stanovisko k aktuálním otázkám. Dobové události zachytil i ve své umělecké tvorbě, námětech svých obrazů, portrétech významných osobností i v psaných projevech. Životopis je doplněn o stať Ludvíka Kundery, jak zdůrazňuje nakladatelství Atlantis.
Nyní tedy vychází další kniha s potřebným odstupem. Jedná se o vědecky fundovaný životopis významného rakouského malíře Oskara Kokoschky (1886 – 1980), v němž zkušený spisovatel a badatel Rüdiger Görner sleduje jeho životní a uměleckou dráhu od skromných začátků ve Vídni po postavení mezinárodně uznávaného umělce. Všímá si rovněž jeho politických postojů a nemalou pozornost věnuje i jeho pražskému pobytu, během něhož portrétoval prezidenta Masaryka a poznal svou životní družku. Jako přesvědčený antifašista Kokoschka za války emigroval do Anglie a po válce žil převážně ve Švýcarsku. Kromě geneze jeho výtvarného díla si autor všímá i Kokoschkova neméně významného literárního a dramatického díla.
Kokoschka byl renesanční člověk. Kromě výtvarného umění se nechával unášet i divadlem. Se svou budoucí ženou Oldou navštěvoval divadelní představení Voskovce a Wericha nebo třeba avantgardní inscenace režiséra Buriana. Sám napsal divadelní hru Comenius inspirovanou životem a dílem Jana Ámose Komenského.
Během svého pražského pobytu ale maloval Prahu jak uhranutý, ze všech různých úhlů, z pohledů možných i nemožných. Obrazy malované například z okna Strahovského kláštera nebo kláštera Křížovníků, ze zahrady Kramářovy vily, z obou břehů Vltavy a později pak z věže neorenesančního domu Bellevue (česky Krásná vyhlídka) na Smetanově nábřeží, ve kterém si zařídil ateliér, jsou neklamnou a na první pohled patrnou zpovědí Kokoschkova okouzlení Prahou.
„Prahu jsem maloval rád, nikoli však s úmyslem podávat nějaká topografická líčení nebo zachycovat okamžiky v impresionistickém smyslu, ale proto, že dnešní města se stavějí na písku a jejich obyvatelé ani neuchovávají minulost, ani si nejsou vědomi budoucnosti, jíž se naopak obávají,“ dodává sám Oskar Kokoschka ve své autobiografii, která se částečně stala zdrojem informací pro další knižní zpracování.
Knihu: Oskar Kokoschka, Umělec století, 2023, Academia, Praha – si můžete objednat / koupit ZDE.
Oskar Kokoschka ve sbírkách Národní galerie Praha ZDE. K nejvýznamnějším malbám patří obraz s názvem Červené vejce
-red-
foto: archiv
Diskuze k tomuto článku