Oskar Kokoschka a jeho život, láska i malba bez zábran...

Obrazy prozrazují o svém autorovi mnohé, dokonce více než by si to možná přál. Pokud není umělec epigonem či pouhým řemeslníkem s vyhaslou duší, lze vnímat jeho malby jako reflexi osobního ustrojení i pohledu na souvislosti, jež nás obklopují. Oskar Kokoschka (1886 – 1980), světově proslulý Rakušan s českými kořeny, je toho typickým příkladem.

Kokoschkovo umění - ale i životní příběh - by mohly být strhujícím námětem pro filmové zpracování. Jako malíř byl poněkud nezařaditelným solitérem – rebelem, jako člověk rozporuplným a nekonvenčním, místy až nebezpečným živlem. Tvorba a život se zde dotýkají a prolínají více než je obvyklé. Letos si připomínáme 40. výročí od umělcovy smrti. Jaký vlastně Oskar Kokoschka byl?

Oskar Kokoschka v Praze

Kokoschka, jehož otec pocházel z Prahy, se formoval na přelomu 19. a 20. století v atmosféře vídeňské secese a později tak reprezentoval společně s Gustavem Klimtem a Egonem Schielem slavné trojhvězdí. Přesto je, a právem, řazen k předním tvůrcům expresionismu, který dále rozvinul při dlouhodobém pobytu v Německu kam jako mladý odjel. Když totiž roku 1908 zveřejnil ve své vlasti na výstavě Weiner Kunstschau ilustrace ke své vlastní knize, byl coby student vyloučen z místní uměleckoprůmyslové školy . Již jako vyhledávaný portrétista tak přijal pozvání do Berlína, kde spolupracoval s prestižním časopisem Der Sturm a kde také měl v roce 1912 svou první samostatnou výstavu.

První světová válka přerušila tento rozjezd - také mu způsobila vážné zranění hlavy, které spolu s vrozeným astigmatismem poněkud „posunulo“ jeho vidění a prostorové vnímání , jak sám doznával. Samozřejmě také zjitřená duše, coby základní charakter jeho povahy, utrpěla hluboké rány. Kokoschkova malba byla nervní, spontánní a jdoucí pod povrch sledovaných námětů (portrétů, krajin, měst) – barevnost se jevila eruptivní, nadsazená i autonomní. Jako příslušník první vlny středoevropského expresionismu kladl důraz na vypjatost a psychologickou sondu.

Podobně se choval či projevoval i ve svém soukromém, respektive milostném životě. Měl to štěstí(?), že se zcela ponořil do bezbřehé lásky k legendární vídeňské femme fatale Almě Mahlerové , vrchovatě splňující tehdejší představy o krásné, inteligentní, silné a erotikou nabité ženě s bujnou hřívou vlasů – secesním symbolem temně vášnivé animy.

Oskar Kokoschka a Alma Mahler

Mahlerová, jejímiž mužskými protějšky byli elitní evropští umělci (Gustav Mahler, Walter Gropius, Richard Weiner či nenaplněný vztah s Gustavem Klimtem) se stávala také inspirací a v Kokoschkově případě i modelem. Ještě za jeho vídeňského pobytu nastal osudový vztah (1912), krátce po Mahlerově smrti s o sedm let starší vdovou, která ve svých pamětech takto vzpomíná: „Nikdy dříve se mi nedostalo tolika křečí, pekla a ráje… maloval mne, mne, mne! Už neznal žádnou jinou.“ Vše však skončilo tragicky. Kokoschkova žárlivost a panovačnost přerostla až v nezvladatelnou obsesi. Začátek konce se pohnul ve Františkových lázních, kam za léčenou svobodomyslnou a promiskuitní Almou přijel malíř neohlášen… po návratu do Vídně si dal ateliér vymalovat černě, stával se pro okolí nevyzpytatelným a podivným.

Oskar a Alma na obraze Odpočinek

Kokoschka odjel opět do Německa – v Drážďanech působil jako profesor na Akademii (1924 – 31) a podnikal cesty po světě. Na Almu přesto nemohl zapomenout. V Drážďanech si nechal vyrobit pověstnou loutku v životní velikosti a celou jí pomaloval podle podoby své životní lásky, s kterou se dokonce objevoval ve zdejší opeře. Mahlerová na tuto smutnou „kuriozitu“ vzpomíná takto: „Lotka ležela vždy na pohovce, Kokoschka si s ní za pečlivě zamčenými dveřmi celé dny povídal. Konečně mě měl tam, kde mě vždy chtěl mít – jako povolný nástroj bez vlastní vůle ve svých rukou.“

Oskar, Alma v době velké lásky a pověstná figurina z roku 1919

(O životě Almy Mahler byl natočen v roce 2001 film Bridge of the Wind).

Po přechodném pobytu ve Vídni, kdy už měl po Evropě výstavy (Berlín, Curych, Paříž), žil v letech 1934 – 38 v Praze – ve svobodné zemi uprostřed pomalu, ale jistě běsnícího a fašisty ohrožujícího společenství. Právě tento čas sledovala Kokoschkova výstava v Národní galerii v Praze uspořádaná před 5 lety.

Do Prahy se uchýlil coby ve Vídni špiclovaný autor „zvrhlého“ umění konfiskovaného nacisty, přestože se jen nerad loučil se svobodou, jak zmiňuje ve svých zápiscích: „Nikdy jsem neměl chuť stát se emigrantem, od mládí jsem byl zvyklý opouštět místa, která se mi nelíbila, a vydávat se tam, kde se dalo žít. Problém byl jenom v tom, kam?“ Kokoschka získal československé občanství, kterého byl pak ale v roce 1949 nedobrovolně zbaven. V Praze si mohl oddechnout, třebaže jeho zdejší motivy prozrazují vztek i lítost nad stupňující se mezinárodní situací, která měla ukončit moderní epochu celé Evropy. Přesto se nevzdával a ve svých obrazech rozehrával i hlubší společensko – historické aspekty. V jednom z nich zachycuje dohromady své oblíbené postavy: T. G. Masaryka (jeden z jeho posledních portrétů) s J. A. Komenským a Janem Husem na pozadí dramatického panoramatu Prahy.

Portrét T. G. Masaryka

„Jako kdysi po pustošivé třicetileté válce byla Praha opět kosmopolitním centrem, kde si dávala poslední dostaveníčko celá Evropa. Ve srovnání s moderními světovými velkoměsty s jejich uniformními mrakodrapy a proletářskými cementovými baráky zůstala Praha výtvorem kultivované společnosti a také se jím znovu stala. Ve středověku, v renesanci a po náboženských válkách v době baroka zde v kostelích, palácích a měšťanských domech soupeřili stavitelé, sochaři, malíři, zlatníci a řezbáři všech evropských národností, Italové, Francouzi, Vlámové, Němci a Tyrolané, s umělci domácího původu, jako by chtěli varovat budoucí generace před nesvorností a ukázat, čeho jsou národy schopny, chovají-li se lidsky a jejich šikovné ruce umějí spolupracovat,“ píše Kokoschka ve své autobiografii Můj život, kterou v roce 2000 vydalo nakladatelství Atlantis.

Obraz Červené vejce z Národní galerie v Praze

„Prahu jsem maloval rád, nikoli však s úmyslem podávat nějaká topografická líčení nebo zachycovat okamžiky v impresionistickém smyslu, ale proto, že dnešní města se stavějí na písku a jejich obyvatelé ani neuchovávají minulost, ani si nejsou vědomi budoucnosti, jíž se naopak obávají,“ dodává sám Oskar Kokoschka ve své výše zmiňované autobiografii.

Kokoschka však nebyl typickým nuzným emigrantem. Psal, polemizoval, agitoval, a dokonce vycestoval do Bruselu na mírovou konferenci jako člen československé reprezentace. Portrétoval a také prodával svým sběratelům. Nakonec však musel opustit i milovanou Prahu. Na poslední chvíli odletěl se svou budoucí ženou Oldou Palkovskou do Anglie. Zde zůstal a aktivně působil po celou válku. V mírové době krátce pobýval v USA a pak se usadil ve švýcarském Montreux, kde roku 1980 zemřel.

Oskar Kokoschka v roce 1974 na fotografii Fritze Kempeho

Tento malíř, ilustrátor, grafik, pedagog, ale i spisovatel či autor divadelních her byl přes jisté rezonance se současníky (zvláště je spojován s Maxem Beckhamem) jedinečný. Své styčné body nacházel spíše v minulosti. Osobité teze (nikoliv vlastní umění) předával i svým studentům: „Moje škola je pracovní a ne diskusní. Nevěřím naprosto v možnost uměleckého prožitku ani v možnost individuálního uměleckého projevu, pokud si někdo něco slibuje od pochybného ´ducha času´, od manifestů a programů jakýchkoliv hnutí a skupin. Mezinárodní tisk, mezinárodní obchod uměním, oficiální umělečtí činitelé mohou v umění úspěšně prosadit módu, a to díky snobismu společnosti.“

Aukční rekord

Kokoschkovo umění je ve světě, ale i u nás náležitě ceněno. Důkazem toho je aukce (v Adolf Loos Apartment and Gallery) z roku 2017: malířův obraz „Praha“ (Pohled z Křížovnického kláštera) se prodal za více než 52 milionu korun (s aukční přirážkou celkem za 78,5 milionu Kč). Je to nejvyšší cena, za jakou bylo jeho dílo u nás vydraženo. Dosavadní český aukční rekord tohoto malíře držel obraz „Žáby“ prodaný za 37,7 milionu korun. Obraz „Praha“ pocházející z roku 1937 patří mezi šestnáct obrazů, které Kokoschka za svého pobytu v hlavním městě namaloval. Dosavadní rekord českých aukcí držel obraz průkopníka abstraktní malby Františka Kupky Plochy příčné II. V květnu se v Praze prodal za 65 milionů korun, s dvacetiprocentní přirážkou kupec zaplatil 78 milionů.

Praha - Pohled od Křižovnického kláštera

Obraz Oskara Kokoschky „Praha – Pohled od Křižovnického kláštera“ však v Česku nezůstal. Novým majitelem byl předán jako dlouhodobá zápůjčka do vídeňského Leopold Musea.

Radan Wagner

Foto: Národní galerie v Praze, Fritz Kempe a archiv

Oskar Kokoschka a jeho život, láska i malba bez zábran…

Arthur Schopenhauer: A všichni zůstaneme sami…

Malíř Jiří Načeradský: „Kdo je svině, nebývá umělec!“

Relevantní články

Kokoschkův obraz rekordmanem českých aukcí?

Oskar Kokoschka – divoch z Vídně dobývá Paříž

Diskuze k tomuto článku

Nejčtenější ...

Vladimír Kokolia je zoufalec

Arthur Schopenhauer: A všichni zůstaneme sami…

Chalupeckého cena opět mění pravidla. Má se zrušit?

Tajemný malíř Siegfried Herz a jeho Femme Fatale…

Malířka Jitka Válová: Osud člověka

Sledujte nás

Spolupráce

Vítejte zpět!

Vytvořit nový účet!

Vložte heslo

Are you sure want to unlock this post?

Are you sure want to cancel subscription?

Oskar Kokoschka a jeho život, láska i malba bez zábran…

Čtěte také

Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.

Subscribe