Za prvního skutečného „Gauguina“ je považována poněkud záhadná malba. Autor jí dal název Malý snílek s dodatkem: Studie – což naznačuje malířovu nejistotu či váhání nad dosaženým výsledkem. Není divu, vždyť malba se tolik lišila od všeho, o co se umělec dosud pokoušel. V té době si zamiloval tvorbu Cézanna; u Durand-Ruela kupoval (nebo směňoval) také obrazy od Renoira či Maneta, ale snad už ve svém nitru tušil vlastní cestu. Psal se rok 1881, měnila se jeho umělecká práce i osobní komplikovaný život – svou dceru Aline však miloval celý život; rozuměl si s ní a několikrát ji zachytil ve své tvorbě. K nejkrásnějším dílům patří malba jeho snící dcery otočené k divákovi zády. Malý snílek je tajemně okouzlující…
Na přelomovém obraze nás upoutá malířský styl vycházející ze světlých až pastelových barev, kdy mámě pocit, že hledíme na degasovsky odlehčené pastely. Gauguinův námět není jednoznačný a mívá různá vysvětlení. V každém případě hledíme na ležící dětskou postavu otočenou k divákovi zády a je zřejmě unášeno volně plujícími sny. Tomu by mohla nasvědčovat v zadním plánu viditelná tapeta s letícími ptáky. Naopak přední plán zaujímá u čela postele opřený kašpárek. „Na první pohled se jedná o kouzelnou vizi nevinného, ale pokud přimhmouříme oči a trochu více se zamyslíme, může se jednat o něco poněkud složitějšího. Kašpárek vypadá téměř jako živý – stojí u postele a posměšně nás zve, abychom vstoupili do scény…“, píše výstižně Gauguinův životopisec David Sweetman.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku