Hledíme na loutky stvořené pro dětské hry… Vymykají se však běžným představám – oslovují nás nezvykle syrovým výrazem, výtvarným šarmem i překvapivým primitivismem. Jejich autorem je mistr „velkého“ umění Paul Klee, který snad nikdy neztratil dětskou duši… Byl to malíř, grafik, sochař, básník, filozof, estetik, kritik a teoretik umění, hudebník a pedagog. Jako tvůrce loutek není širší veřejnosti tolik známý. A není divu: tyto komorní výtvory byly určeny pro domov a syna Felixe. A podobně měla zůstat ukryta i jiná intimní privatissima, jakými původně byly umělcovy básně a deníky.
Paul Klee (1879 – 1940) se jevil jako univerzální i složitý, tajemný až nepostižitelný a přitom dětsky otevřený. Ve své tvorbě byl však rafinovaný, v teorii pregnantní a jako duchovní myslitel vizionářský. Jeho pozemský život byl krátký, ale vnitřně nesmírně bohatý. Věřil v individualitu, také v Boha, a především v tušený (teosofii blízký) vesmírný řád. Jeho vrstevnaté umění působilo hravě, pozitivně a jednoduše – v sobě však neslo hlubší poselství. Mluvíme zde spíše o magii (s)tvoření a zaříkávání než o zpodobování běžně viděného světa. Klee nebyl naivní a své velikosti si byl vědom. Oplýval nekonečnou fantazií, ale byl také fanatikem pořádku. A tak jeho dílo mělo vnitřní autonomní logiku. Byl demiurgem vlastního světa, který se však dotýkal hlubších souvislostí.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku