Petr Pavlík (1945) je malíř, sochař, fotograf, vysokoškolský pedagog, ale také výtvarný kritik. Jako člen Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece (založeno roku 1985) je znám především jako malíř. Monografie jeho výtvarného díla vyšla v roce 2000. V roce 1993 dočasně přerušil svoji výtvarnou kariéru a věnoval se teoretické, kritické a literární činnosti. V roce 1997 mu vyšla kniha kritických statí pod názvem Umění a život v Čechách aneb umění žít v Čechách. Pavlík dosud občas glosuje pozorně, ale především s nadhledem i humorem českou výtvarnou scénu. Jednu z takových ukázek zde se svolením autora přinášíme. Poprvé text vyšel na stránkách Lidových novin v roce 2018 a v upravené verzi o dva roky později.
„Umění nikdy nebylo přesnější“
Před bezmála čtvrtstoletím jsem jako přednosta (fiktivního) Výzkumného ústavu vizuálního umění (VÚVU) publikoval specifickou statistickou studii Jazykové zákampí české teorie (Ateliér č. 9/ 97). Předmětem mého zkoumání bylo zjistit četnost jednotlivých znaleckých kritických termínů v odborném denním tisku. Výsledkem bylo konstatování, že v posledním roce (1996) bylo v kritických statích a recenzích nejčastěji použito slovo každodennost. Druhou příčku obsadil přívlastek prestižní, třetí byl měkký a čtvrtý pak výraz přesný. (Studii jsem doložil ilustrací koláží výstřižků z tisku). Na základě tohoto zjištění tehdy VÚVU dospěl k závěru, že věta, která nejlépe postihuje problematiku soudobého českého vizuálního (dříve výtvarného) umění, zní: Každodenní prestižní měkká přesnost.
Aktualizace kritikova slovníku
Minulý týden mne napadlo starou studii zopakovat a vyzkoumat, co je v teoreticko-kritických textech nového. Jako systematik jsem zkusil vyjít hned z první recenze, která mi těch desetiletích náhodou padla do ruky, z textu publikovaného ve výtvarném magazínu Art + Antiques 11/2017. V článku Zneklidněný pohyb současnosti autor podrobil kritickému rozboru výstavu finalistů Chalupeckého ceny 2017 v Moravské galerii.
A výsledkem bylo jedno velmi zajímavé zjištění: od roku 1996 byly sice tři odborné termíny ze čtyř (každodennost, prestiž a měkkost) nahrazeny aktuálnějšími, důležité však je, že přesnost (v umění tak důležitá!?) se natolik zlepšila, že v celé „soutěži“ zvítězila! Pro úplnost uvádím celkový výsledek pátrání v jeden a půl stránkovém kritickém textu – v závorkách jsou uvedeny frekvence výskytů jednotlivých termínů: přesnost (12x), hladkost (10x), čistota (4x), produkce (7x). Aktuální kunsthistorická věta nejpřesněji postihující problematiku dnešního vizuálního umění tedy zní: Přesná hladkost a čistota produkce!
Umění a skoky do dálky
Uvážíme-li, že se jedná o recenzi děl pěti vystavujících, a na každého z nich tak připadají více než dvě přesnosti, dvě hladkosti, téměř jedna čistota a jedna a půl produkce, potom tak hezký průměr o kvalitě celé expozice mladých umělců samozřejmě leccos vypovídá.
Ne všechno se ovšem tak přesně jako umělcům podařilo samotnému autorovi studie, který si často protiřečí. Na jedné straně například tvrdí, že „dnešní umění není skok do dálky“, a na druhé straně má za klíčové hodnotové umělecké kritérium přesnost zcela nepostradatelnou právě při měření skoku do dálky! Na závěr musím uvést, že nejpotěšitelnějším výsledkem mé aktuální analýzy bylo zjištění, že vedle přesného času máme dnes už přesné i umění, které je po čtvrtstoletí dokonce ještě daleko přesnější a exaktnější, než bylo.
Autor je akademický malíř, docent katedry scénografie DAMU a zároveň čestný občan Prahy 2
foto: archiv
Diskuze k tomuto článku