Josef Čapek, zvaný Peča, byl, jak známo, malíř, spisovatel či novinář – a spolu s bratrem Karlem jedním ze základních symbolů první republiky. Jako demokrat a pacifista byl trnem v oku nejen konzervativcům, ale i nastupujícímu fašismu. V atmosféře pronásledování se uchýlil Josef Čapek se svou ženou do obce Želiv poblíž známého kláštera. Ale i zde na Vysočině nebyl v bezpečí. Gestapo si pro něj přišlo hned první den války, kterou pak strávil v koncentračních táborech. „Jeho tělo bylo doslova rozežráno od hmyzu a mokvalo skoro dvaceti vředy. Biblický Job nemohl být zbědovanější, ale Job sachsenhausenský měl vyrovnaný úsměv na rtech, jiskrné i produševnělé oči,“ tak popsal Čapkův stav a návrat z kobek pod Berlínem spoluvězeň Ivan Herben. Čapek přes nevídané útrapy kolem sebe šířil nezdolný optimismus až do své smrti na konci druhé světové války.
Josef s Karlem měli možnost během roku 1938 vycestovat, oba však emigraci odmítli. „Odporuj zlu, nebo bys mu pomáhal. Odporuj zlu, budiž zlo trestáno, aby se necítilo I když měli pánem světa!“ napsal Josef v knize Psáno do mraků.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku