V druhé polovině 20. století se změnila podoba mezinárodního umění a s ním i grafická tvorba… Albertina vystavuje ze svých sbírek vzácné grafické listy, z nichž uspořádala zajímavou výstavu nazvanou Od Warhola k Hirstovi. připomínána jsou zde důležitá hnutí vznikající po roce 1945 – zvláště pak americký minimalismus i slavný pop art Andyho Warhola, Roberta Rauschenberga nebo Roye Lichtensteina. Němečtí umělci jsou zde zastoupeni Georgem Baselitzem, Jörgem Immendorffem, Anselmem Kieferem a dalšími slavnými jmény. Výstavní expozice rovněž zahrnuje umění z pozdějšího vývoje umění, tedy i současné přístupy stejně jako tradiční techniky, pozoruhodné jsou inovativní postupy využívající nejnovější tiskové technologie.
Výstava představuje kolem 70 klíčových děl dějin umění po roce 1945, některá ve velkých formátech, která současně ztělesňují hlavní položky současné grafické sbírky muzea Albertina. Výsledek je působivý a pestrý: najdeme zde tolik populární tvorbu Andy Warhola (pestrobarevné portréty či pověstné Elektrické křeslo) a další pozoruhodné práce jdoucí až k současnosti.
Co je například k vidění?
Jakmile vstoupíte do první místnosti výstavy, jste ohromeni, rozměrnými portréty, na kterých je v deseti vyobrazeních “Mao Ce-tung” z roku 1972 od Andyho Warhola.
Pop artový umělec zde použil svou revoluční techniku sítotisku, která mu umožnila reprodukovat vážné téma čínského státníka Mao Ce-tunga v barevných variantách. Portrét je vždy stejný, barevná kombinace se mění. Warhol provokuje závažností subjektu a hravým vyobrazením.
Na druhé stěně visí tisky ze série “Elektrické křeslo” z roku 1971. I zde Warholovo umění převzalo eticky sporné téma a připomíná divákovi trest smrti, který byl v New Yorku vykonáván až do roku 1963 na elektrickém křesle. Kompozice se vám dostane pod kůži, ať už kvůli temnému námětu nebo díky velkolepé tiskové technice.
Ve vedlejším sálu si sítotisková série Damiena Hirsta “Poslední večeře” z roku 1999 pohrává s tématem, které o 24 let později nemůže být aktuálnější: naše strava, medicína, způsob životního stylu… Umělcova instalační kompozice plná balených léků připravených ke spotřebě je stále aktuální, pobaví a vede i k zamyšlení.
V místnosti s díly Roye Lichtensteina je návštěvníkům jasně či podprahově připomínáno, že žijeme ve společnosti fungující také prostřednictvím reklamy. Stejně jako Warhol tomu přizpůsobil i svůj obrazový jazyk a distancoval se od abstraktního expresionismu. S komiksovým stylem, použitím teček, linií a sytých povrchů v základních barvách Lichtenstein předběhl svou dobu plnou banalit.
Jim Dine, další zástupce pop artu, se od předešlých ukázek poněkud odlišuje. Jeho grafiky sice rovněž kombinují sice čisté barvy, předměty z každodenního života, avšak velmi individuálním způsobem. Ve své sérii “Tool Box” přeměňuje nástroje na umění a ukazuje, že vrtačka nebo kleště jsou více než jen každodenní předmět. Umělec sám si spojuje nástroje se svým dědečkem a dětstvím – dodává jim symbolickou rovinu a sepjetí s minulostí. (Na výstavě se nalézá rovněž jeho Autoportrét z roku 2016).
V čem se tedy tolik liší poválečné inovace grafických listů? Výrazný je zde například princip seriálovosti, respektive opakování typický pro Andy Warhola, Chcka Closea a Donalda Judda. Dalším typickým rysem je monumentalizace díla – tu můžeme vidět u Anselma Kiefera a Franze Gertsche, Georga Baselitze, Christiane Baumgartner a Gerta a Uwe Tobiasových.
Dalším typickým úkazem moderních grafických technik je rozšiřující se sítotisk (serigrafie), což vyhovuje bezprostřednějšímu zachycení reality, její reprodukovatelnosti a použitelnosti pro časopisy a obecně média. Díla tak nevznikají podle modelu nebo jako záznam přírody, ale vycházejí přímo z fotografické předlohy – tedy z již vyfotografované skutečnosti. Dalo by se říci, že realita se již nenapodobuje, ale tiskne a odklání se od subjektivnějšího napodobování reality. V polovině 20. století se objevilo hnutí pop art, které z této skutečnosti vycházelo a posunulo celý směr do různých výkladových rovin.
“Od Andy Warhola k Damienu Hirstovi – The Revolution in Printmaking (revoluce v grafice)” je druhá část výstavní série o grafice ve vídeňské Albertině. Důraz není kladen pouze na díla, ale také na pojmy jako monumentalita, opakování a zvláště pak na sítotisk. Na základě vybraných děl Andyho Warhola, Jima Dina nebo Kiki Smith je patrný různorodý pohled na dějiny umění a vývoj grafických technik.
Výstava: Od Warhola k Hirstovi: Revoluce v grafice, Albertina Modern, Vídeň, do 15. srpna 2023
-red-
Foto: Museum Albertina, Vídeň, Céline Mülich a archivPoslední
Diskuze k tomuto článku