Pojem postimpresionismus byl poprvé vysloven v Londýně, když zde umělecký kritik Roger Fry na počátku 20. století uspořádal výstavu moderních francouzských malířů. V této souvislosti napsala Virginia Woolf ve své slavné eseji Pan Benneth a paní Brownová: „Přibližně v prosinci 1910 se změnila lidská povaha.“ Takto zvolila spisovatelka mezník moderní doby s tím, že změnu „nechápe ani tak v estetickém či uměleckém smyslu, ale především jako proměnu lidských, zvláště pak rodinných vztahů,“ jak podotýká Martin Hilský ve svých Modernistech. Virginia Woolf ještě upřesnila, že se začaly měnit „vztahy mezi pány a sluhy, manžely a ženami, rodiči a dětmi. A když se proměňují lidské vztahy, mění se také náboženství, chování, politika a literatura.“ A dodejme, že adekvátní roli hrálo i výtvarné umění s novými náměty a jejich zpracováním… Ta doba se nyní v Londýně s odstupem připomíná – výstava je poučeně zastoupená mistrovskými kusy, ale i méně známými artefakty, například málo vídanou Matissovou sochou vytesanou ve stylu Paula Gauguina. Také další ukázky připomínají i tvorbu autorů dosud méně vystavovaných, avšak důležitých v širších a možná i pro tuto epochu podstatných souvislostech.
Impresionisté uspořádali svou poslední výstavu v Paříži roku 1886. Nynější londýnská výstava se zabývá tím, co se stalo v následujících třech desetiletích až do předvečera první světové války. Bylo to nejdelší období míru v Evropě. Industrializace, ale i světový kolonialismus postupovaly… Čas mezi rokem 1880 a vypuknutím první světové války v roce 1914 byl složitým, avšak pulzujícím obdobím uměleckého zpochybňování, hledání, riskování a individuálních inovací.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku