Francis Bacon, Henry Moore, Andy Warhol, ale i John Lennon, Paul McCartney nebo Patti Smith, Brigitte Bardot a Marilyn Monroe… ti všichni stáli před jeho objektivem a neotřelým pohledem, který způsobil revoluci v pojetí fotografie zvláště v módních časopisech. Avšak jeho jedinečné snímky The Beatles, Warhola pózujícího po atentátu nebo portréty řady výtvarných umělců, stejně jako angažované fotografie jsou dodnes fascinující. Jeho tvorbu již dvakrát na samostatných přehlídkách prezentovala a ve svých sbírkách vlastní newyorská MoMA i další světové instituce. Nyní se veřejnosti představují fotografie Richarda Avedona v Královském paláci v Milaně.
Více než šedesátiletá kariéra jednoho z největších mistrů fotografie 20. století je v těchto dnech k vidění v italském Milaně. Je to pocta Richardu Avedonovi (1923-2004), americkému fotografovi, který spojil své jméno a tvorbu s ikonickými časopisy jako Harper’s Bazaar, Vogue a The New Yorker. Slavný portrétista Avedon byl jedním z prvních otců módní fotografie, jejichž styl způsobil revoluci, když již v roce 1945 nahradil statické ateliérové pózy modely v reálnéhém prostředí.
Avedonovy obrazy jsou téměř filmové, což vede diváka k představě, že sleduje okamžik z většího příběhu, který si domýšlí. Před jeho objektivem stály nejen nejslavnější modelky té doby, ale také celé řady postav herců, tanečníků, celebrit, umělců, hudebníků, spisovatelů, aktivistů za občanská práva i hlavy států.
Výstava v Palazzo Reale je realizovaná ve spolupráci s Centrem tvůrčí fotografie a Nadací Richarda Avedona. Název výstavy – Relationships představuje více než sto módních fotografií a ikonických portrétů, které patří do rozsáhlé sbírky Centra pro tvůrčí fotografii: ojsou to portréty umělců Jaspera Johnse, Andyho Warhola a Louise Nevelson, vidíme zde také Ezru Pounda a Trumana Capota, ale i Johna Forda a Michelangela Antonioniho po Humphreyho Bogarta a Marilyn Monroe, dále třeba Jimmyho Cartera a George Bushe, Malcolma X a Kofiho Annana, Boba Dylana, Johna Lennona a Paula McCartneyho nebo modelky Dovimu, Veruschku a Lindu Evangelistu.
Z těchto mimořádných portrétů je patrná Avedonova schopnost zachytit výrazy tváře, gesta těla, okamžiky, změny, styly, úspěchy i napětí, které prostupují naší společností. Tyto kvality se nejvíce projevují v černobílých portrétech, které ho proslavily.
Kurátorkou výstavy, která bude v Milaně otevřena do 23. ledna 2023, je Rebecca A. Senf
O Richardu Avedonovi se více dočteme na stránkách jeho nadace:
Richard Avedon (1923–2004) se narodil a žil v New Yorku. Jeho zájem o fotografování začal již v raném věku a ve dvanácti letech se připojil k fotografickému klubu Asociace mladých mužů Hebrejců (YMHA). Navštěvoval DeWitt Clinton High School v Bronxu, kde společně s Jamesem Baldwinem vydával školní literární časopis The Magpie. V roce 1941 byl jmenován laureátem New York City High Schools.
Avedon vstoupil do ozbrojených sil v roce 1942 během druhé světové války, kdy sloužil jako fotograf druhé třídy v americkém obchodním námořnictvu. Jak to popsal: “Mým úkolem bylo dělat identifikační fotografie. Musel jsem nafotit sto tisíc tváří, než mě napadlo, že se stávám fotografem.”
Po dvou letech služby opustil Merchant Marine, aby pracoval jako profesionální fotograf, zpočátku vytvářel módní snímky, vedle toho studoval s uměleckým ředitelem Alexey Brodovitchem v Design Laboratory New School for Social Research.
Ve dvaadvaceti letech začal Avedon pracovat jako fotograf na volné noze, především pro Harper’s Bazaar. Od počátku odmítal pro časopisecké fotky používat ateliér, fotografoval modely a módu na ulicích, v nočních klubech, v cirkuse, na pláži a na dalších neobvyklých místech, přičemž využíval nekonečnou vynalézavost, která se stala charakteristickým znakem jeho umění. Pod Brodovitchovým vedením se rychle stal hlavním fotografem Harper’s Bazaar.
Od počátku své kariéry Avedon vytvářel formální portréty pro publikaci v časopisech Theatre Arts, Life, Look a Harper’s Bazaar. Byl fascinován schopností fotografie naznačit osobnost a evokovat život svých subjektů. Zaregistroval pózy, postoje, účesy, oblečení a doplňky jako životně důležité, objevné prvky obrazu. Měl naprostou důvěru v plošnou povahu fotografie, jejíž dosavadní pravidla však ohýbal pro své stylistické a narativní účely.
Po hostování v dubnovém vydání Harper’s Bazaar v roce 1965 Avedon opustil časopis poté, co čelil bouři kritiky kvůli své spolupráci s modelkami barevné pleti. Nastoupil do Vogue, kde pracoval více než dvacet let. V roce 1992 se Avedon stal prvním fotografem časopisu The New Yorker, kde jeho portréty pomohly nově definovat estetiku časopisu. Během tohoto období se jeho módní fotografie objevovaly téměř výhradně ve francouzském časopise Égoïste.
Po celou dobu Avedon provozoval úspěšné komerční studio a je mu všeobecně připisováno vymazání hranice mezi “uměním” a “komerční” fotografií. Jeho práce definující značku a dlouhé spojení s Calvinem Kleinem, Revlonem, Versacem a desítkami dalších společností vyústily v některé z nejznámějších reklamních kampaní v americké historii. Tyto kampaně daly Avedonovi svobodu věnovat se velkým projektům, ve kterých zkoumal své kulturní, politické a osobní vášně. Je známý svými rozsáhlými portréty amerického hnutí za občanská práva, války ve Vietnamu a slavným cyklem fotografií svého otce Jacoba Israela Avedona. V roce 1976 vytvořil pro časopis Rolling Stone “The Family”, kolektivní portrét americké mocenské elity v době dvoustého výročí voleb v zemi. Od roku 1979 do roku 1985 pracoval na zakázku Amon Carter Museum of American Art, nakonec produkoval výstavu a knihu In the American West.
Avedonova první muzejní retrospektiva se konala ve Smithsonian Institution v roce 1962. Následovalo mnoho významných muzejních výstav, včetně dvou v Metropolitním muzeu umění (1978 a 2002), Minneapolis Institute of Arts (1970), Amon Carter Museum of American Art (1985) a Whitney Museum of American Art (1994). Jeho první kniha fotografií, Observations, s esejem Trumana Capoteho, byla vydána v roce 1959. Po celý život pokračoval ve vydávání knih o svých dílech, včetně Nothing Personal v roce 1964 (s esejí Jamese Baldwina), Portraits 1947–1977 (1978, s esejem Harolda Rosenberga), An Autobiography (1993), Evidence 1944–1994 (1994, s esejemi Jane Livingston a Adama Gopnika) a The Sixties (1999, s rozhovory s Doonem Arbusem).
Poté, co utrpěl krvácení do mozku během práce pro The New Yorker, Richard Avedon zemřel v San Antoniu v Texasu 1. října 2004. Během svého života založil nadaci Richarda Avedona.
-red-
foto: Nadace Richarda Avedona a archiv
