Ruská revoluce, Malevič, Evropa a umění / + audio

Čtěte také

Bert Stern: „The Last Sitting“ s Marylin Monroe…

Před 2 týdny

Monte Veritá – magická hora pravdy, svobody a umění

Před 1 měsíc

Začínalo 20. století a mnohé se měnilo; zvláště v umění – především hudbě a malířství se odráží revoluční duch nového věku. Byla to výjimečná doba pozitivního neklidu. Vasily Kandinskij si nad obrazem Monetových Kupek sena uvědomil, že na obraze může být námět zbytečný, že jej mohou nahradit tvary, linie a barvy. Takto přemítal v malém mnichovském bytě měšťáckého vzezření: se snítkami umělých květin a kýčovitými miskami – rozhlížel se mezi tmavými zdmi posetými křížky a ruským lidovým uměním. Také František Kupka prohlašoval, že malba musí být abstraktní jako hudba a hudebnost barevných kruhů byla rovněž v centru pozornosti Roberta Delaunye, který se v roce 1912 dopracoval ke svému orfismu. Samozřejmě, že toto oproštění od popisnosti se neslo s mimořádným úsilím o duchovní pojetí světa.

Kazimír Malevič vyhlásil roku 1913 svůj suprematismus (supréme – svrchovaný, nejvyšší) programově omezující výtvarný projev na základní geometrické prvky. (O dva roky později následoval legendární Černý čtverec). Stejně jako Piet Mondrian přikládal této tvorbě spasitelskou úlohu s cílem očistit dosavadního (nevědomého) člověka. Hnací silou těchto proměn nebyl sen – jako později u surrealistů – ale meditace bdělého vědomí. Slavná Malevičova definice: „Černý čtverec rovná se pocit, bílé pozadí rovná se nic… tři čtverce představují tři světové názory: černý jako symbol geometrické ekonomičnosti, červený značí revoluci, ale i pestrou barevnost vůbec, zatímco bílý je znakem sebepoznání čistě utilitární dokonalosti člověka… jindy čistého děje, filozofickým symbolem vlastní ontologie.“ Tedy rodil se řád, avšak nechyběly rozpory ve výkladu této složité ideje. Bílým čtvercem údajně končil malířský suprematismus, přecházeje nyní ve filozofický systém a je výchozí figurou všeho bytí a vědomí… neexistence v nicotě… vyšším kosmickým bytím člověka.“ Zkrátka: jedná se o „nulovou formu“ a univerzální energii. Je to konec i začátek, odmítnutí subjektivních pocitů a všech nároků kladených na pouhou osobitost umělce.