Skutečným skvostem jarní aukce bude plátno „Staropražský motiv“ z roku 1911 pocházející z tvorby malíře Bohumila Kubišty – představitele české moderny. Svým umělecko-historickým významem představuje sběratelskou raritu a nadčasovou kvalitu. Dílo ze slavné sbírky dr. Jaroslava Borovičky se bude vyvolávat za 25 milionů korun. (Stejnou vyvolávací cenu má i druhé naprosto unikátní plátno „Samotáři“ malířky Toyen z roku 1934). Samotná aukce se bude konat v neděli 29. května ve Velkém sále na Žofíně.
Rok 1911 byl pro Kubištu zlomový. Již na známém obraze Lom v Braníku (1910 – 11) se začíná jasněji prosazovat jeho osobité pojetí směřující od expresivní nadsázky k přísnějšímu i produchovnělejšímu pojetí. Kubišta se vydal hledat a nalézat všeplatné zákonitosti umělecké formy – a dát její moderní podobě jakousi nadčasovou platnost. Skrytá, avšak na diváka působící geometričnost se měla stát cestou k nové ideovosti tvorby. Analýza, vnitřní řád, rytmická síť… exaltovanost formy a duchovní prostoupení, kubistické poučení… to byly charaktery tohoto směřování.
Počátkem roku 1911 se definitivně rozešla mladá pokroková generace s konzervativními předchůdci. Nastaly spory, útoky, veřejný výsměch, dokonce soudní rozepře po napadení kritického Kubišty potrefeným malířem Ullmannem. František Čeřovský či Emil Filla tuto nejen mezigenerační srážku „na život a na smrt“ ve svých vzpomínkách notně glosovali.
Kubišta v této době bydlel na Vinohradech v Hálkově ulici, kam za ním docházel nejen spřízněnec, právník a sběratel umění František Čeřovský (s Kubištou se seznámil, když ho zastupoval ve slavném sporu s malířem Josefem Ullmannem a získal darem jedno jeho plátno). Malíře zde vyhledali protagonisté dnes zásadní německé skupiny Die Brücke (Most) – jmenovitě Ernst Ludwig Kirchner s Otto Muellerem, kteří na čas pobývali v Mníšku pod Brdy. V okruhu nejbližších se toho roku začal objevovat i Jan Zrzavý.
V roce 1911 vznikají po přestálé malířově krizi mimořádné obrazy – například Pierot, Epileptická žena, Dvojník nebo právě Staropražský motiv, který bude magnetem letošní aukce. A co se o tomto Kubištově plátně v aukčním katalogu dočteme:
Naprosto mimořádné dílo Staropražský motiv pochází z přelomového roku tvorby jednoho z nejvýznamnějších představitelů české moderny Bohumila Kubišty. Právě v roce 1911 Kubišta zásadně přehodnotil pařížskou kubistickou zkušenost, aby formuloval vlastní estetiku kubismu založenou na myšlenkovém ponoru do „vnitřního života“ reality. Duchovno a ideové podloží tvorby, bylo pro Kubištu neodlučitelné od samotného procesu malby, což ostatně velice výrazně zdůrazňoval ve svých písemných projevech, ať už soukromých nebo veřejně otištěných ve formě statí. V jedné z nich – „O duchovním podkladu moderní doby“ dokonce píše, že v současné společenské situaci je třeba dát umění „formu, která vyroste organicky z nového duchovního podkladu“. Kromě koryfejů tehdejší evropské filozofie, jakými byli například A. Schopenhauer, H. Bergson nebo I. Kant na Kubištu zapůsobily i myšlenky východní a konkrétně pak indické filozofie. Jan Zrzavý, se kterým se umělec seznámil právě v inkriminovaném roce 1911, například vzpomínal, že Kubišta tou dobou uměl citovat z některých upanišad Čuprova Učení staroindického. Byla to právě nesmírná inteligence, sečtělost a umělecká verva, které přivedly mladého sedmadvacetiletého Kubištu k vlastní názorové i umělecké syntéze, jenž vyvrcholila právě v obrazech z let 1911–1912. Staropražský motiv pak patří k trojici nejproslulejších obrazů (Staropražský motiv, Sv. Šebestián a Podobizna Jana Zrzavého), které se mohou pochlubit velice podrobnými a exaktně geometrickými tužkovými studiemi, svou velikostí téměř shodnými s rozměry obrazů. Kresby odkrývají Kubištovu práci se stereometrickými rovinami a symbolikou jednotlivých geometrických útvarů. Je z nich patrné, že jeho konstrukce v zásadě vždy zachovávají soudržnost hmoty a evidentní čitelnost námětu, i když dochází k uplatnění vícepohledových rovin. Nejen tím se Kubišta odlišuje od Picassovy zhuštěné deskripce.
Druhým výrazným odlišením je umělcova snaha interpretovat předměty „transcendentální formou“. Ta má podle jeho slov tři předpoklady: racionální záměr, „tvůrčí vůli“ umělce a jeho cit pro „hnutí mysli“. Právě v Staropražském motivu dosahuje zvláštního silového napětí mezi strukturováním vnějšího racionálně uchopitelného světa a budováním psychologické prostorové hloubky zvoleného námětu. K tomuto napětí mezi organickým a krystalinickým směřoval již v malbě Lom v Braníku, kterou vytvořil na přelomu let 1910–1911, v níž můžeme spatřit kompoziční předpoklad pro diagonální osu tvořenou tokem Vltavy, jež dodává Staropražskému motivu na dynamice.
Předložený obraz je unikátní z mnoha různých důvodů, pokud však můžeme vyzdvihnout ještě alespoň jednu velmi výraznou zvláštnost, pak je to volba barev a zvláštní nepřirozená světelnost. Ideovou bázi volby takového koloritu můžeme taktéž vyčíst z Kubištova výše zmíněného textu „O duchovním podkladu moderní doby“, kde ji označil pojmem „proniknutí“ („penetrismus“). Tento pojem je nutné vidět v kontextu soudobých přelomových objevů ve fyzice, chemii a technice, vůči kterým Kubišta již od svých středoškolských studií nebyl slepý, pravděpodobně má zárodek ve studiu rentgenových snímků a elektromagnetického záření. Zájem vizualizovat vnitřní podstatu věcí byl tedy Kubištovou hlavní motivací, ať už pro jeho výslednou formu čerpal inspiraci z rentgenového záření, filozofických textů či současných poznatků z psychologie. V samotném obraze se tato jeho touha zhmotňuje nejen ve skladbě, ale i barevnosti námětu. Černobílé, avšak prosvětlené pražské město, je rentgenovým snímkem současné společnosti pronikajícím vrstvy času i kultury, magicky transcendujícím genius loci tohoto města a možná i Kubištův kritický pohled na některá jeho zákoutí.
Obraz tak patří mezi myšlenkově nejpropracovanější díla Kubištovy tvorby vůbec a bez skrupulí jej můžeme postavit na roveň takovým dílům, jako je například sv. Šebestián nebo Oběšený. Nadto dílo pochází ze slavné sbírky dr. J. Borovičky a je nejen kunsthistoricky, ale i sběratelsky naprostým unikátem, jež na českém aukčním trhu nemá obdoby. Bylo mnohonásobně publikováno i reprodukováno – nechybí snad v žádné větší monografii tohoto umělce – a cestovalo na výstavy po celém světě. Poprvé bylo vystaveno na výstavě Neue Secession v galerii Der Sturm Berlíně v roce 1912 a následně v roce 1913 v Budapešti a ve Lvově, dále například v roce 1963 v Sao Paolu, v roce 1966 v Paříži v roce 1988 v New Yorku atd. Při konzultacích posouzeno Mgr. T. Donné a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. Karla Srpa, kde je celá výstavní historie podrobně zaznamenána.
Bohumil Kubišta: Staropražský motiv
olej na plátně, 1911, sign. na rubu, 98 × 84 cm, rám
vyvolávací cena: 25 000 000 Kč
odhadní cena: 40 000 000 – 80 000 000 Kč
-red-
foto: Galerie Kodl a archiv
Diskuze k tomuto článku