Již tuto neděli proběhne pravděpodobně zdejší rekordní aukce. V Praze bude k mání obraz, který se nejspíše stane historicky nejdražším na české aukční scéně. Do dražby vstoupí malba slavného Oskara Kokoschky – dílo zobrazující umělce s jeho legendární milenkou a femme fatale Almou Mahler. Obraz, který před lety koupil Vladimír Železný za deset 10 milionů korun, nyní bude nabízen – včetně aukčního poplatku – za “startovacích” čtvrt miliardy korun (více než 200 milionů korun), což je dosud v našem prostředí suma nevídaná…
Obraz nazvaný příznačně Žena a otrok (Frau mit dem Sklaven) od rakouského malíře s českými kořeny se bude dražit v budově Expo 58 prostřednictvím aukční síně Adolf Loos Apartment and Gallery. Malba z roku 1920 patří k důležitým umělcovým dílům – spadá do tzv. drážďanského období. Kokoschka sem přijíždí po těžkém zranění hlavy, které utrpěl v roce 1917; je umístěn ve vojenské nemocnici ve Weisser Hirsch. Odtud se vydává přes Berlín do Stockholmu za laureátem Nobelovy ceny profesorem Báránym. Jeho pověst má zajistit veškerá důležitá vyšetření jeho zdravotního stavu a případně jej vrátit zpět do armády. Bárány však nakonec prohlašuje Kokoschku za neschopného další vojenské služby.
Po berlínském vyšetření se malíř vrací do Drážďan, kde dostal nabídku vyučovat v tamní Akademii s prostorným ateliérem. V čase tohoto pobytu se rodí dvě základní malířova díla – tedy: Die Macht der Musik, 1920, dnes ze sbírky Stedelijk Van Abbemuseum, Eindhoven a Frau mit dem Sklaven, 1920, dnes ze soukromaé sbírky). Druhý ze jmenovaných obrazů (který bude dražen na nedělní pražské aukci) představuje dřívější pár po dramatickém rozchodu: Almu Mahler jako otrokářku a Oskara Kokoschku coba otroka. Jedná se jistě o umělecké zúčtování s jeho múzou, která jej opustila, což malíř velice těžce nesl: dokonce si objednal zhotovení loutky – figuríny skoro v životní velikosti s podobou Almy, kterou pak odstrčený milenec ostentativně brával s sebou i na společenské večírky, třeba i do drážďanské opery, aby ji nakonec vyhodil…
Pózovala jako zbrusu nová Gioconda pro Kokoschku, který jí dal stejné tajemné rysy, jaké Leonardo dal své Moně Lise.
Zobrazoval půvabnou mladou dámu s dlouhými, splývavými, rozcuchanými vlasy v jemném, duhovém odstínu, jahodově blond vlasy a modrýma očima.
Alma se považovala za Lucrezii Borgiu, ohromující renesanční princeznu, která přitahovala známé malíře na ferrarský dvůr, včetně Ariosta, a která se proslavila svým skandálním milostným životem.
Tomuto zoufalému aktu předcházela vypjatá anabáze: posedlost a žárlivost malíře začala být neúnosná. Alma odkládá souhlas s jeho naléhavě se opakující nabídkou k sňatku, a tak si vymínila podmínku, respektive odklad. Oskar měl totiž namalovat mistrovské dílo, které v blízké budoucnosti skutečně vytvořil. Obraz Větrná princezna byl prostoupen skutečnou vášní s naléhavým zpracováním, nicméně – ani pak ke svatbě nedošlo a pár se dostal do kritické situace. Zoufalý Kokoschka odešel dobrovolně do války, kde byl vážně zraněn do hlavy… přežil, byl léčen, avšak začal trpět halucinacemi a ještě větší duševní nevyrovnaností.
Zatímco žena usíná s jemně zavřenýma očima a blaženě ignoruje realitu, která se s každou uplynulou hodinou noci zvětšuje a zvětšuje, muž je vzhůru.
Je zobrazen téměř jako kostlivec, jako by jeho hluboko posazené oči hleděly do prázdna, duté lícní kosti, ohyzdné, zkroucené prsty, vyčnívající brada a napjatá kůže pokrývající kosti. Abstraktní prostor mezi nimi je tvořen víry černé a tmavě modré, zatímco jejich těla jsou malována rychlými, napjatými tahy bílé s pomlčkami žluté a modré.
Za ztracenou lásku si vytvořil “náhradu”- hadrovou figurínu Almy vozil všude s sebou, než ji jedné noci polil vínem a usekl ji hlavu. Poničenou pannu v životní velikosti po jednom vydatném večírku nakonec hodil do zahrady, přičemž ho ráno na udání pošťáka vyhledala policie s tím, že vyšetřuje vraždu. Tímto lokálním skandálem se uzavřela slavná kapitola s Almou – ženou se sklonem k bohémsky bezstarostnému či zkrátka odlišnému životu. Vyhledávala či přitahovala geniální umělce – skladatele Gustava Mahlera, po jehož smrti žila z jeho renty, bauhauského architekta Waltera Gropia či spisovatele Franze Werfela.
Filmový dokument o Almě Mahler naleznete v nové sekci ZDE.
Oskar Kokoschka získal v Praze, kde dočasně pobýval od T.G. Masaryka státní občanství, když utíkal z Rakouska. Zde také poznal svou budoucí ženu Češku Oldu Palkovskou, s níž před válkou emigroval do Londýna.
Kokoschka byl Almou posedlý, chorobně si ji přivlastňoval, až to nešlo vydržet. Alma si dala podmínku (dosti svéráznou a subjektivní), že když vytvoří mistrovské dílo, pak si ho vezme. Kokoschka jej skutečně namaloval – onu Větrnou princeznu, do níž vložil veškerou bolest i vášeň. Na začátku první světové války už Alma nevěděla, jak ze vztahu vycouvat, a tak se Oskarovi posmívala, že je zbabělcem. Ten prodal Větrnou princeznu, koupil koně a odešel do války k dragounskému pluku, kde byl zraněn do hlavy. Po nuceném návratu trpěl halucinacemi a úzkostmi. (Z této etapy Kokoschkova života je i filmové zpracování)
Také historie obrazu, který se bude v Praze dražit je pozoruhodná. Do roku 1925 jej vlastnil ve Vídni Richard Lánvi. Dílo se objevovalo na výstavách, například ve slavné galerii Paula Cassirera v Berlíně. Časem jej získal galerista Ernst Arnold z Drážďan. Dálším majitelem se stal Fritz Salo Glaser, následoval Hans Dittmayer, jehož sbírka byla roku 1945 dopravena do Petrovic v Čechách. Zde se za nejasných okolností objevuje po roce 1945 ve sbírce Galerie Václava Hořejše, později byl obraz (z židovského majetku) nabízen Národní galerii v Praze, která o dílo neprojevila zájem. Ten však projevil Vladimír Železný, obraz koupil a zapůjčil jej, mimo jiné, k výstavě ve vídeňském Belvederu v roce 2015. A to byl důvod, kterým na sebe obraz upozornil svou nejasnou vlastnickou historií a začaly se vznášet na dílo restituční nároky dědiců Fritze Glasera. Nyní, zdá se, je vše vyřešeno a obraz může být prodán i do zahraničí. V případě úspěšného prodeje, dá se předpokládat, dojde k jistému vyrovnání současného majitele s oprávněnými dědici. Jaká je dohoda, to zůstalo veřejnosti skryto. Ostatně podobné kauzy, respektive trendy, jsou na světových aukcích běžné.
-red-
foto: Adolf Loos Apartment and Gallery a archiv
P.S. Pozornost sběratelů a investorů nepochybně přitáhnou i další exkluzivní díla, například od Václava Radimského, Václava Špály, Františka Kupky, Františka Tichého, Jiřího Johna, Kamila Lhotáka, Zdeňka Sýkory, Káji Saudka či současných umělců: Michaela Rittsteina, Jiřího George Dokoupila, Jiřího Sopka, Jana Gemrota, Zdeňka Trse, Jana Mikulky a mnoha dalších předních českých umělců.
Foto a odkaz na aukční katalog: aloos.cz/katalog Více na: aloos.cz
Diskuze k tomuto článku