Na pultech se objevila vynikající práce od letos devadesátiletého Stanislava Grofa – Knihy mrtvých s podtitulem: Příručky pro žití i umírání. Tento světoznámý česko-americký vědec na sebe upozornil svými výzkumy (nejznámější je asi jeho objev holotropního dýchání a meditační cesty k rozšířenému vědomí). Po roce 1989 se začalo i u nás cosi vědět o jeho světové prestiži a vlivném působení. Patřil k nepřehlédnutelným laureátům (2004) Nadace Vize 97 Dagmar a Václava Havlových, začaly zde vycházet jeho stále oblíbenější knihy, pořádal vlastní přednášky nebo velké konference Transpersonální společnosti. Mezi jeho nejznámější tituly patří Kosmická hra (1998) nebo Za hranice mozku (1999).
Jiná Grofova kniha – Psychologie budoucnosti (2004) pak míří k dalším okruhům: „Tradiční akademická psychiatrie a psychologie pracuje s modelem psychiky, která se omezuje výhradně na rámec biologie, postnatální biologie a freudovského nevědomí. Vezmeme-li do úvahy veškeré jevy odehrávající se během holotropních stavů, musíme podstatně rozšířit chápání rozměrů lidské psýché. Nová mapa psýché, kterou v této knize nastiňuji, zahrnuje další dvě oblasti: perinatální (vztahující se především k porodnímu traumatu) a transpersonální (obsahující rasové, kolektivní a fylogenetické vzpomínky na vývoj živočišných druhů, karmické zážitky neboli vzpomínky z minulých životů, archetypální dynamiku i vzpomínky předků.“ Tak praví autor knihy vydané u nás v roce 2004.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku