Starověký Egypt jako duchovní i kulturní fascinace...

Nejslavnější starověké egyptské artefakty jsou převážně luxusními památkami. Novodobé objevy hrobek tehdejší elity však okouzlily celou moderní společnost na obou březích Atlantiku. Zaniklá civilizace kdysi vzkvétající podél Nilu lákala badatele i dobyvatele s nejrůznějšími úmysly. Tutanchamonova zlatá maska, která byla nalezena před 100 lety, se stala nejznámější ikonou orientálního okouzlení.

Jean Leon Gerome, Napoleon před sfingou, 1868

Fascinace starým Egyptem se stala veřejným jevem po Napoleonově tažení do této exotické země. Vůdcovo tažení bylo od počátku motivováno politickými, duchovními i osobními ambicemi. Toužil ukázat světu, ale také zoufale milované císařovně Josefíně svou skutečnou velikost. Ceká výprava vrcholící symbolicky v Bitvě u pyramid v létě roku 1798 skončila neslavně. Přinesla však do Evropy a následně i Ameriky nevídanou sumu poznání. Po staletí pískem zavátý odkaz slavné říše vstoupil opět do dějin.

Generál Bonaparte přivedl do Egypta 30 000 vojáků, ale i 150 vědců a odborníků, kteří zde zahájili rozsáhlý výzkum. Mezi nimi byli archeologové, fyzici, chemici, lékaři, inženýři, botanikové nebo umělci. Zástěrkou této mise mělo být poznávání Egypta, nejbájnější země Orientu, avšak hlavním byl dobyvačný zárodek koloniální války. Vystavujíce se hladu, strázním, nejistotě a chorobám, riskovali Napoleonovi vědci životy kvůli touze po nových objevech. Do země vstoupili spíše jako apolitičtí specialisté ve svých oborech. Vytrvale a puntičkářsky shromažďovali a třídili rozličné nálezy. Poznatky a jejich dokumentování se týkalo obrovitých pyramid a chrámů, ale i drobných hmyzích exemplářů. Mezi slavné objevy patřila vícejazyčná Rosettská deska, díky které byly rozluštěny hieroglyfy.

Trojjazyčná Rosettská deska podle níž mohly být rozluštěny hieroglyfy

Ti, kteří tři léta trvající expedici přežili, sepsali třiadvacetisvazkovou encyklopedii nazvanou Popis Egypta, která jim v dějinách zajistila čestné místo prvních moderních archeologů. Tato převážně odborná dokumentace staroegyptských památek vycházela v letech 1809 – 1828. Napoleonovi vědci poprvé zdokumentovali výdobytky ztracené starověké civilizace – to vše ještě předtím, než Afriku a Blízký Východ zahalil temný bouřkový mrak budování koloniálních říší. I po návratu do Paříže byl Napoleon posedlý vším egyptským, zvláště duchovní symbolikou, kterou chtěl oživit pro veřejné účely.

Ukázka pečlivé dokumentace francouzských vědců

Zájem o Egypt, byť spíše v uzavřených spolkových strukturách, zde ale existoval již před Napoleonem. Velká francouzská revoluce (1776 – 1793)znamenala začátek mocné vlny zájmu o okultní disciplíny s romantickým nádechem. Důležitou roli v tomto směru hrálo zednářství a záhadný hrabě Cagliostro , který se na scéně objevil roku 1777 v Londýně. V tomto městě prý objevil starobylý rukopis, na jehož základě vybudoval vlastní systém zednářských lóží (jediné, do které měly přístup rovněž ženy). Nazval ho egyptským rituálem, zřejmě aby vyšel vstříc dobové touze po všem mystickém. A říkalo se, že Napoleon, který strávil na vlastní přání noc v útrobách Velké pyramidy se zde setkal s Cagliostrovým duchem. Nikdy však o své noční zkušenosti nic neprozradil. Zednářství obecně se začalo šířit od roku 1717 do mnoha zemí, kde mělo své lóže. V té době bylo ovlivňováno opětným zájmem o vše egyptské. Ostatně to je patrné i v případě slavné zednářské Mozartovy Kouzelné flétny uvedené ve Vídni v září 1791 tři měsíce před skladatelovou smrtí.

Hrabě Cagliostro a jeho egyptský ritus v zednářství

Cagliostrova zednářská lóže byla jediná, která přijímala do svých řad i ženy

A doba se měnila. Časem se ukázalo, že oslabení tradičních církví uvolnilo pole osvícenskému racionalismu, ale to nestačilo. Hledala se duchovní – a pro člověka nezbytná – „potrava“. V 19. století vrcholilo zvláště ve Francii doslova okultní obrození. Také v tomto případě stála na počátku několikadílná kniha s titulem Původní svět , která vycházela v letech 1773 – 82. Autor tohoto úctyhodného díla Court de Gébelin (známý jako „vynálezce“ novodobého tarotu) popisuje původní jednotu civilizací, jakýsi primitivní či zlatý věk. V něm všichni mluvili jednu řečí, vyznávali stejnou kulturu a náboženství. Mostem mezi tímto a naším světem byl podle Gébelina starý Egypt. Také z této ideje vycházelo sílící okultní hnutí, i když se tříštilo do různých zájmových frakcí. Jejich symbolika pronikala z uzavřených setkání na veřejnost a stávala se módou, dokonce se dostala na americkou bankovku. Tzv. Hórovo oko se objevilo na jednodolarovém platidle koncem 18. století. A roku 1933 sem přibyla pyramida na popud tehdejšího prezidenta Franka Roosevelta, jenž byl údajně jedním z nejvyšších zednářů.

O spis Původní (primitivní) svět od Courta de Gobelina je mezi odborníky a sběrateli stále velký zájem

Ve světových metropolích se začaly stále častěji tyčit egyptské obelisky. Důvody jejich instalace na významných místech veřejného prostoru byly různé. V Římě je těchto štíhlých monumentů třináct, což je největší městská koncentrace na světě. Přepravovaly se sem už za dob slavných císařů coby jakési suvenýry kořistnických vladařů římské říše. Ale i v 16. století byl o ně zájem – dokonce na papežovo přání byl více než 25 metrů vysoký monolit umístěn přímo do centra Svatopetrského náměstí ve Vatikánu. V 19. století následovaly další: Paříž se mohla pyšnit od roku 1836 na Place Concorde dárkem egyptského vládce Muhamada Alího pro francouzského krále Ludvíka Filipa. Za podobných politických okolností byl roku 1877 instalován na Victoria Embankment v Londýně sto osmdesáti tunový dar Anglii známý jako Kleopatřina jehla (dar věnovaný Anglii za to, že pomohla vyhnat Napoleona).

Instalace obelisku v New Yorku

A její párový protějšek byl nákladně dopraven také do New Yorku , kde byl roku 1881 slavnostně odhalen v Central parku. V souvislosti s touto náročnou, ale úspěšnou akcí se také mluví o nejvyšších postech amerických zednářů. Obelisk se stával symbolickým objektem nejrůznějších významů. Například na třetím nádvoří Pražského hradu byl roku 1928 odhalen obelisk zvaný Mrákotinský monolit u příležitosti výročí deseti od vzniku Československa.

Hovard Carter učinil nejslavnější archeologický nález všech dob

V roce 1822 byla rozluštěna Rosettská deska , respektive egyptské obrázkové písmo – a o sto let později 4. listopadu 1922 byla Howardem Carterem objevena hrobka faraona Tutanchamona . Nejslavnější archeologický nález z Údolí králů, 3000 let starý pohřební soubor včetně mumie a zlaté masky , způsobil skutečnou „egyptománii“ nejen v Anglii.

Tutanchamonova maska

Plán Tutanchamonovy hrobky

Tentokrát vlna zasáhla na různých místech celý životní styl - módu, umělecké řemeslo, městskou architekturu i hollywoodský či evropský film. Za to mohla i v médích opěvovaná nádhera kompletního vybavení výjimečně neporušené hrobky. Nalezena zde byla celá pohřební výbava, tedy spousta předmětů připravených zde pro faraonův posmrtný život. Sošky, luky, šípy, truhlice plné šperků, celé rozložené vozy, lůžka, nádoby na víno, vodu i olej, potraviny, oděvy… A to se jednalo o menší hrob předčasně zemřelého a jen krátce vládnoucího panovníka. Jen si pomysleme, co musely obsahovat hrobky skutečně významných vládců, než byly vykradeny a zpustošeny. Tutanchamon ve své neporušené nádheře svým způsobem přímo vstoupil do našich životů (3D maska ZDE ).

Tato starodávná pečeť dělila náš svět od egyptského Tutanchamonova pokladu

Faraonovu pokladu může v takové proslulosti konkurovat snad jen elegantní kolorovaná busta královny Nefertiti. Socha byla objevena v prosinci roku 1912 v egyptské Amarně německými archeology pod vedením Ludwiga Borchardta. Jméno 3400 let staré podobizny v překladu znamená „nádherná žena přichází“. A skutečně se stala věčně krásnou chloubou berlínského muzea, kde byla poprvé vystavena roku 1924. Od té doby se busta Nefertiti spolu s Tutanchamonovu maskou stala kulturní ikonou. Už to nebyla jen podmanivá, ale přeci jen divadelní Verdiho opera Aida premiérověuvedena roku 1871 v Káhiře u příležitosti otevření Suezského průplavu. Nalezené poklady vešly trvale ve všeobecnou známost jako symboly egyptského dědictví.

Tutanchamonovo vybavení pro posmrtný život

Snad nejmocnější vlna inspirace starým Egyptem se proměnila ve styl zvaný art deco, jenž vzkvétal ve 20. a 30. letech minulého století. Na obou stranách oceánu navazoval tento nový jazyk modernismu na dekorativní secesi okořeněnou nyní orientálními vlivy. Zářivá barevnost a jednoduché elegantní linie pronikaly do všech oborů umění, řemesla i průmyslu. První okouzlení „vším novým“ se ve velkém projevily roku 1925 v Paříži, kde se konala Mezinárodní výstava moderní uměleckoprůmyslové tvorby, kterou shlédlo 14 milionů návštěvníků. Art deco se stalo synonymem moderního výrazu, který zdomácněl v mnoha zemích. Pařížské výstavy se nezúčastnilo jen poválečné Německo, ale také Spojené státy, které odmítly účast s tím, že v jejich zemi „nevznikly žádné návrhy, které by stály za vystavení.“ To se však mělo brzo změnit.

Mrakodrap Chrysler se stal symbolem stylu art deco

K tajemným sfingám – oblíbeného motivu symbolistů včetně malíře Františka Kupky – přibyla celá škála dalších znaků. Art deco mělo být původně stylem luxusním a lehce dekadentním, velmi brzy však získalo oblibu u všech vrstev a stalo se masovým hnutím. Nejen drobné šperky nebo porcelánové soupravy, ale také filmové plakáty a dekorace, náramkové hodinky či blýskavé automobily dostávaly šmrnc tohoto elegantního stylu. V lednu 1924 uveřejnil klenotník Louis Cartier v londýnských novinách barevnou reklamu s „egyptskými šperky“ a móda byla na světě. V architektuře se stala nejznámějším reprezentantem této prosperující modernity s egyptskými citacemi budova Chrysler Building tyčící se v centru New Yorku od roku 1930. Svou výškou překonala jako první mrakodrap Eiffelovu věž a stala se inspirací dalším projektům. Podobně do dějin vstoupila londýnská Hooverova budova z roku 1933.

Tamara de Lempicka v krakovském ateliéru

Art deco bylo stylem rozvíjejícím hlavně užitou tvorbu, řemeslo a životní styl. Volné umění nebylo určujícím hybatelem, mělo spíše sloužit výzdobě domů a dekoraci jejich interiérů. Přesto existuje jedna výjimka. Tou je dílo polské malířky žijící v Paříži, která si říkala Tamara de Lempicka. V roce 1939, již etablovaná, utekla s manželem před fašismem do Spojených států. Zde měla několik výstav, portrétovala hollywoodskou smetánku včetně Grety Garbo, ale evropský úspěch se neopakoval. Dnes malířka patří k vyhledávaným autorkám, zájem o ní opět narůstá, její nadšenou sběratelkou je popová hvězda Madonna.

A jestliže mluvíme o stylu art deco, musíme zmínit také Agatu Christie a její detektivní román Smrt na Nilu, který vznikl roku 1937 pod vlivem autorčina pobytu v Egyptě. Hlavní hrdina tohoto příběhu Hercule Poirot se od té doby objevuje v mnoha zpracováních, která nás s úspěchem provázejí dodnes. Vždyť nejnovější filmová adaptace měla premiéru v únoru letošního roku. Oblíbené detektivky s elegantním a poněkud svérázným Belgičanem se začaly rodit v hlavě spisovatelky již v roce 1921. Poirot se nejvíce pohybuje i v dalších románech v blyštivém meziválečném prostředí Londýna nebo stylově vybaveném Orient expresu. Vybraná estetika se stala pravidlem, přestože Agata Christie původně zdůrazňovala, že „art deco je pro Poirota příliš okázalé.“

Jean Michel Jarre hrál v roce 2000 u pyramid

I když meziválečný rozmach stylu art deco později utichl pod tlakem politických i ekonomických událostí, fascinace starověkým Egyptem se časem navrátila. A tak se prolínání faraonského Egypta a moderní estetiky či dokonce státní symboliky občas ukazuje v celé kráse. Roku 1989 byla na hlavním nádvoří pařížského Louvru odhalena kontroverzní skleněná pyramida u příležitosti dvoustého výročí Revoluce z roku 1789. Šlo o první realizaci z „velkých děl“ iniciovaných samotným prezidentem Francoisem Mitterandem.

Ikonická pyramida v Louvru

Druhým objektem tohoto programu se stal Velký oblouk v La Défance, o kterém se v turistických průvodcích píše, že se jedná o monument „evokující pocit posvátného srovnatelný s egyptskými pyramidami.“ V roce 1990 zde uspořádal zvláštní koncert Jean Michel Jarre a svou světovou show s laserovými světly uvedl pak o devět let později přímo u Velké pyramidy v Gíze . V té době se egyptský prezident Husní Mubarak účastnil zvláštního obřadu na Place de la Concorde v Paříži, při němž byl na vrchol luxorského obelisku umístěn jehlancový zlatý pyramidion. Byla to oslava přátelství a nového tisíciletí i pocta 5000 let trvajícímu odkazu egyptské civilizace.

Radan Wagner

P.S. Art deco se stalo mezinárodním dekorativním stylem, rozvíjejícím se intenzivně ve 20. a 30. letech minulého století. K formování jeho podoby přispěla především fascinace egyptským tvaroslovím a pestrou barevností, kouzlem sálajícím především s unikátních archeologických objevů. Vizuální atmosféra poznávané civilizace se nejlépe uplatnila v designu a užitém umění, které zažívalo svůj rozmach v době ekonomické prosperity. Vyznačovala se vybranou módou, opulentním automobilismem, zábavním průmyslem či zlatou érou Hollywoodu. Styl, který je volnou spojnicí mezi secesí a funkcionalismem, ilustruje dobový pocit okamžité radosti mondénní i běžné společností. V meziválečném Československu se art deco projevovalo v méně čisté a okázalé formě, příkladem však může být nenápadně honosný hotel Alcron v Praze od architekta Aloise Krofty. Na mezinárodní scéně je za fotografa české podoby art deco považován František Drtikol, sochař Josef Horejc nebo některé příklady specificky českého rondokubismu. K nim náleží pražská Legiobanka na Poříčí od Josefa Gočára nebo palác Adria postavený podle návrhu Pavla Janáka. Zjevnější inspirace Egyptem najdeme na detailech historizující architektury (například Sfingy u vchodu Rudolfina) nebo jako samostatné objekty ve volné krajině. Jedná se zpravidla o historizující obelisky z 19. století, jaké byly vztyčeny v okolí zámku Lednice nebo v lázeňských lesích u Karlových Varů a na dalších místech. (Psáno pro magazín Pátek LN)

Egyptská symbolika pronikla do naší civilizace v duchovních i každodenních aspektech. Pyramida a tzv. Hórovo oko se historicky váže k zednářům a iluminátům, ale také k americké dolarové bankovce, která v dnešní podobě vešla do oběhu v roce 1933. Oko představovalo již v obrázkových hieroglyfech božskou všudypřítomnost a pyramida započaté velké dílo.

foto: archiv

Starověký Egypt jako duchovní i kulturní fascinace…

Gertruda Stein a Pablo Picasso: zvláštní přátelství

Henoch, který „chodil s Bohem,“ nás stále fascinuje…

Relevantní články

Byl záhadný vládce Achnaton židovským Mojžíšem?

Vychází fotografická kniha nejen české egyptologie

Diskuze k tomuto článku

Spolupráce

Vítejte zpět!

Vytvořit nový účet!

Vložte heslo

Are you sure want to unlock this post?

Are you sure want to cancel subscription?