V novodobém povědomí znamená stoicismus zjednodušeně spíše životní nadhled. V historii i hlubším významu však má své konkrétní a širší kořeny. V současnosti vyšla už poněkolikáté kniha Hovory k sobě sepsaná kdysi císařem Marcem Aureliem (121 nl – 180 nl.) – jedním z nejznámějších stoiků. Letos rovněž vyšla Malá kniha stoicismu (stoická filozofie pro moderní spokojený život) od Jonase Salzgebera. A na pultech se ještě tu a tam dá sehnat brilantní publikace Dopisy psané stoikem (2018). V ní se Lucius A. Seneca, římský učenec s dramatickým životem i osudem (byl nucen císařem Nerem spáchat sebevraždu). I jeho myšlenky vycházejí ze stoických názorů. Marcus Autelius byl státník – praktik, své zásahy hlásal pro běžný život každého občana, Seneca, jakožto velký spisovatel a filozof věci více zaobluje a dává jim intelektuální základ. Obojí je rozkoš číst (případně žít), jejich poznání jsou dodnes platná a v knihách stále znovu vycházejí.
Stoicismus se začal rodit roku 320 př.n.l., po tom, co jistý fénický kupec ztroskotá kdesi mezi Kyprem a pevninským Řeckem ve Středozemním moři. Jmenoval se Zénón z Kitia, vydal se do Athén a svou dočasnou nepřízeň konfrontoval se zdejší filozofií, zvláště odkazem Sókratovým, který zde žil o století dříve. Zénón poučen a rozjasněn nakonec pravil: „podnikl jsem úspěšnou cestu, když jsem ztroskotal.“ V roce 301 př.n.l. začal se svou osobně formulovanou filozofií, které se začalo říkat stoická. (Její stoupenci se takto označují podle místa, kde oblíbený Zénón přednášel – v krytém prostranství zvaném Stoa Poikité neboli „malovaný přístřešek“, což byla zdobená kolonáda v centru Athén.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku