„Básník se musí vybít vášnivě, břeskně a marnotratně, chce-li znásobit nadšené zanícení pro prvotní živly.“ Takto a podobně vykřikoval svůj Manifest futurismu F. T. Marinetti na stránkách Le Figara roku 1909. To již náruživý anarchista S. K. Neumann líčí v básních souložící milence v krajině pod rozbitým křesťanským křížem a vzývá Satana coby symbol života. Marinetti – velký iniciátor antitradicionalismu zasel svůj radikalismus zvláště v Itálii i Rusku. Novátorské hnutí šířil i (na)dále. 12. prosince 1921 osobně uvádí svůj Večer syntetického divadla na pražském Smíchově. V českém prostředí, zdá se, nachází odezvu – a již následujícího roku je ve Vinohradském divadle uvedena Marinettiho hra Ohnivý buben. Futuristické tažení na Prahu mělo být dokonáno roku 1923 výstavou české Růženy Zátkové, žijící v Římě…
Tato všestranná umělkyně, především pak malířka a sochařka, studovala původně u Antonína Slavíčka, a jako dcera zámožného jihočeského „továrníka“ (proslulé Zátkovy těstoviny) mohla nabírat další vzdělávání a kontakty po celé Evropě. Na těchto cestách poznala a vzala si carského velvyslance v Římě, kde již strávila čas První světové války. Zde se také dostala do kruhů bohémské společnosti, zvláště vyhrocených futuristů. Brzy si získala jejich obdiv (což se ženám nestávalo jen výjimečně) a respekt. Portrétovala dokonce samotného Marinettiho a byla otevřená všem novotám, v kterých se celkem přirozeně začala orientovat (na rozdíl od své sestry, též umělkyně, která zůstala u „krajinek“). Růžena Zátková byla svůdná, krásná a oduševnělá – a to její vlohy jistě umocňovalo či náležitě zviditelňovalo. Dokonce Stravinsky pro ni složil vokální dílo Čtyři ruské rolnické písně. A zdá se, že nezůstalo u pouhého obdivu.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku