Existují témata, která se od nepaměti prolínají v různých dobách a podobách. Takový příběh naplňuje postava Henocha (Enocha), tedy doslova „Zasvěceného“ a nejčastěji uváděného jako předpotopního Noemova praděda. Je to úkaz výjimečný. V esoterních kruzích bývá dokonce ztotožňován se starověkým Hermem Trismegistem nebo egyptským Thovtem. Každopádně je všem jmenovaným společná úloha prostředníka mezi božským a pozemským… Mimořádná je pozice Henocha – zakladatelského mudrce, židovského proroka, alchymisty či biblického praotce, o kterém křesťanství moc nemluví, i když „chodil s Bohem“. Přeci jen vstoupil na nebesa jako první a dlouho před Kristem… Henochovy vize nebeských dimenzí jsou úžasné, mystické až surrealistické, fascinující…

Fakta, interpretace a historické okolnosti tohoto fenoménu jsou pro naše čtenáře konečně shrnuty v knize Vidění proroka Henocha od Davida Cielontka. Hebrejská tradice představuje Henocha jako zvláštní postavu, která dokázala „mluvit s bohy“ i anděly dobrými i padlými… autora písma – a také prvního popisu „ekosystému duchovních světů“, respektive hierarchii spirituálních bytostí. Henoch nejen vzhlížel k nebesům, ale zároveň byl také „prvním člověkem v hebrejské tradici, na kterého se bohové obrátili s žádostí o pomoc v dramatickém období před potopou.“

Tento kosmický vizionář a písař, kterému bylo zjeveno „všechno tajemství nebes“ prý popsal stovky knih… dnes však můžeme tento odkaz sledovat jenom v několika textech a fragmentech. Celá moudrost se totiž nestala součástí křesťanských biblí a dlouho stála na okraji zájmu. To se ale mělo v novověkém bádání změnit také díky objevům svitků od Mrtvého moře (1946) v okolí Kumránu, které byly postupně zpracovávány – kompletní dílo (40 knižních svazků) bylo završeno až v roce 2009.

Ještě předtím však došlo objevu konkrétních spisů připisovaných Henochovu dědictví. Skotský cestovatel, dobrodruh a zednář James Bruce dovezl v roce 1773 z Etiopie do Evropy tři prastaré rukopisy. „Jeden daroval králi Ludvíku XV., jenž jej uložil do Francouzské národní knihovny v Paříži, druhý věnoval do Bodleyovy knihovny v Oxfordu a třetí si uložil do osobní sbírky… a právě rukopis z oxfordské knihovny se stal předlohou překladu do anglického jazyka, který byl takto zpřístupněn širší badatelské veřejnosti, „uvádí ve své pečlivě vedené knize Cielentko. (Etiopská verze je podle badatelů překladem z řecké nedochované verze, která vycházela z aramejského originálu).

Proslulé „Knihy Henochovy“ jsou pozoruhodné základní přítomností „dualistického mýtu“ – tedy společné existence dobra a zla, za což jsou bohové odpovědni. Tento v nálezech doložený esénský či gnostický princip vidění světa – kosmu se stal vizí nepohodlných (a pronásledovaných) odpadlíků od stále oficiálnější křesťanské církve. Na druhou stranu položil základy „přirozenějšímu“ zakoušení duchovních směrů v budoucnosti. Mluvíme zde o linii esoterické, individuálně gnostické, archetypální – o komunikaci s anděly (intuitivní spiritualitě), transcendenci obecně: novodobě například o okultismu Johna Dee, Jakubu Bohmovi, Williamu Blakeovi, hermetismu, rosenkruciánství, teosofii, C. G. Jungovi, ale i zednářství či filozofující úvah moderních myslitelů, jakými byl Jonathan Black či Vilém Flusser.

Téma škodolibého či chybujícího demiurga nebo padlých andělech byl předmětem Henochových spisů, které se nedostaly do kanonizované knihy Genesis je inspirativní. Kniha Davida Cielontka je badatelským spisem s fakty a novými poznatky: Věnuje se taktéž Noemu jako uchovateli a zprostředkovateli henochovské tradice, odkazuje k dávnému sestoupení andělů/strážců „za účelem plození dětí s dcerami lidskými“ a sdílení nebeského poznání, které nebylo určeno pro lidi i Henochově konečnému nanebevzetí (kdy sám prorok se stává mesiášem, kterého opakovaně spatřoval ve svých vizích). Henoch prý narozený v Babylonu, o kterém se traduje, že se dožil „pouhých“ 365 let, tedy dobu rovnající se dnům slunečního kalendáře, se stal oblíbeným příjemcem vizí a dárcem vědění… Vlastně nezemřel, ale „byl vzat“, a to asi roku 987 od stvoření Adama; tj. asi 662 let před potopou. Fakta a mýty se mísí, někdy vzájemně odporují, ale to už je jiný pohled. A Henochův rokodekmen?

„Ve věku sto šedesáti dvou let zplodil Jered Henocha. Po zplození Henocha žil Jered osm set let a zplodil syny a dcery. A chodil Henoch s Bohem po zplození Metúšelacha tři sta let a zplodil syny a dcery. Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět let. I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal. Ve věku sto osmdesáti sedmi let zplodil Metúšelach Lámecha. Po zplození Lámecha žil Metúšelach sedm set osmdesát dvě léta a zplodil syny a dcery. Všech dnů Metúšelachových bylo devět set šedesát devět let, a umřel.“ Tak se praví v dávných pramenech.

Kniha Henochova je pozoruhodné až dobrodružné čtení, které nabízí prostor k různým interpretacím a teoriím…

Tato kniha byla po staletí ztracena pro západní svět, ačkoli byla uchovávána etiopskou církví. V roce 1773 se skotský cestovatel James Bruce doslechl, že Enochova kniha mohla být v Etiopii, a tak tam cestoval a obstaral si tři kopie. V roce 1821 Richard Laurence, profesor hebrejštiny v Oxfordu, vytvořil první anglický překlad. Mezi svitky od Mrtvého moře byly nalezeny fragmenty deseti Henochových rukopisů. Je citován v novozákonní knize Juda. Tato kniha obsahuje všechny oddíly: Kniha Strážců Kniha podobenství Henocha Astronomická kniha Kniha snových vidění Henochova epištola Je obzvláště zajímavá pro každého, kdo se zajímá o anděly a démony nebo o biblickou historii obecně.

OBSAH:

Kniha strážců

1–5. Henochovo podobenství o budoucím údělu zlovolných a spravedlivých.
6-11. Pád andělů: demoralizace lidstva: přímluva andělů za lidstvo. Zkázy, které Bůh vyslovil na anděly mesiášského království.
12-16. Snové vidění Henochovy: jeho přímluva za Azazela a padlé anděly: a jeho oznámení jejich první a konečné zkázy.
17-36. Henochovy cesty po zemi a šeolu: Henoch také cestoval portálem ve tvaru trojúhelníku do nebe
17-19. První cesta.
20. Jména a funkce sedmi archandělů.
21. Předběžné a konečné místo trestu padlých andělů (hvězd).
22. Šeol nebo podsvětí.
23. Oheň, který se zabývá Nebeskými Světly.
24-25. Sedm hor na severozápadě a Strom života.
26. Jeruzalém a hory, rokle a potoky.
27. Účel Prokletého údolí.
28-33. Další cesta na východ.
34-35. Henochova cesta na sever.
36. Cesta na jih.

Kniha podobenství

XXXVIII–XLIV. První podobenství.

XXXVIII. Přicházející soud bezbožných.
XXXIX. Příbytek spravedlivých a vyvolených: chvály blahoslavených.
XL-XLI. 2. Čtyři archandělé.
XLI. 3–9. Astronomická tajemství.
XLII. Příbytky moudrosti a nespravedlivosti.
XLIII–XLIV. Astronomická tajemství.

XLV–LVII. Druhé podobenství.

XLV. Úděl odpadlíků: nové nebe a nová země.
XLVI. Věčně Moudrý a Syn člověka. XLVII.
Modlitba spravedlivých za pomstu a jejich radost z jejího příchodu.
XLVIII. Pramen spravedlnosti: Syn člověka -Pobyt spravedlivých: Soud králů a mocných.
XLIX. Moc a moudrost Vyvoleného.
L. Oslavení a vítězství spravedlivých: pokání pohanů.
LI. Vzkříšení mrtvých a oddělení spravedlivých a bezbožných soudcem.
LII. Šest kovových hor a Vyvolený.
LIII–LIV. Údolí soudu: Andělé trestu: společenství Vyvoleného.
LIV.7.–LV.2. Noemův fragment o prvním světovém soudu.
LV.3.–LVI.4. Konečný soud nad Azazelem, Strážci a jejich dětmi.
LVI.5–8. Poslední boj pohanských mocností proti Izraeli.
LVII. Návrat z rozptylu.

LVIII–LXXI. Třetí podobenství.

LVIII. Blaženost Svatých.
LIX. Světla a hrom.
[[[Kniha Noemova]] fragmenty]
LX. Chvění nebes: Behemot a Leviathan: Elementy.
LXI. Andělé odcházejí, aby změřili ráj: soud spravedlivých vyvoleným: chvála vyvoleného a Boha.
LXII. Soud králů a mocných: Blaženost spravedlivých.
LXIII. Bezvýsledné pokání králů a mocných.
LXIV. Vidění padlých andělů na místě trestu.
LXV. Enoch předpovídá Noemovi potopu a jeho vlastní zachování.
LXVI. Andělé vod jim přikázali, aby je drželi na uzdě.
LXVII. Boží zaslíbení Noemu: místa trestu andělů a králů.
LXVIII. Michael a Rafael žasli nad přísností rozsudku.
LXIX. Jména a funkce (padlých andělů a) Satanů: tajná přísaha.
LXX. Konečný překlad Henochova.
LXXI. Dvě dřívější Henochova vidění.

Astronomická kniha

LXXII. Slunce. LXXIII.
Měsíc a jeho fáze.
LXXIV. Lunární rok.
LXXVI. Dvanáct větrů a jejich portály.
LXXVII. Čtyři strany světa: Sedm hor, Sedm řek, Sedm velkých ostrovů.
LXXVIII. Slunce a Měsíc: přibývání a ubývání Měsíce.
LXXIX–LXXX.1. Rekapitulace několika zákonů.
LXXX.2–8. Překroucení přírody a nebeských těl kvůli hříchu lidí.
LXXXI. Nebeské desky a poslání Henochova.
LXXXII. Pověření dané Henochovi: čtyři interkalární dny: hvězdy, které vedou roční období a měsíce.

Vize snů

LXXXIII–LXXXIV. První snová vize o potopě. LXXXV–XC. Druhá snová vize Henocha: dějiny světa k založení mesiášského království.

LXXXVI. Pád andělů a demoralizace lidstva.
LXXXVII. Příchod sedmi archandělů.
LXXXVIII. Potrestání padlých andělů archanděly.
LXXXIX.1–9. Potopa a vysvobození Noeho.
LXXXIX.10–27. Od smrti Noema do exodu.
LXXXIX.28–40. Izrael na poušti, vydání zákona, vjezd do Kanaánu.
LXXXIX.41–50. Od dob soudců až po stavbu chrámu.
LXXXIX.51–67. Dvě království Izraele a Judy ke zničení Jeruzaléma.
LXXXIX.68–71. První období andělských vládců – od zničení Jeruzaléma po návrat ze zajetí.
LXXXIX.72–77. Druhé období – od doby Kýra do doby Alexandra Velikého.
XC.1–5. Třetí období – od Alexandra Velikého k řecko-syrské nadvládě.
XC.6–12. Čtvrté období: řecko-syrská nadvláda k makabejskému povstání (diskuse).
XC.13–19. Poslední útok pohanů na Židy (kde vv. 13–15 a 16–18 jsou dublety).
XC.20–27. Soud padlých andělů, pastýřů a odpadlíků.
XC.28–42. Nový Jeruzalém, obrácení přeživších pohanů, vzkříšení spravedlivých, Mesiáš. Enoch se probouzí a pláče.

Henochova epištola

XCII, XCI.1–10, 18–19. Henochova kniha napomenutí pro jeho děti.

XCI.1–10, 18–19. Henochovo napomenutí svým dětem.
XCIII, XCI.12–17. Apokalypsa týdnů.
XCI.12–17. Poslední tři týdny.
XCIV.1–5. Napomenutí spravedlivým.
XCIV.6–11. Běda hříšníkům.
XCV. Henochův zármutek: čerstvé bědy hříšníkům.
XCVI. Důvody naděje pro spravedlivé: Běda zlovolným.
XCVII. Zlo čekající hříšníky a vlastníky nespravedlivého bohatství.
XCVIII. Požitkářství hříšníků: Hřích pocházející od člověka: všechny hříchy zaznamenané v nebi: běda hříšníkům.
XCIX. Bědy vyslovené bezbožným, porušovatelům zákona: zlá situace hříšníků v posledních dnech: další bědy.
C. Hříšníci se navzájem ničí: Soud padlých andělů: Bezpečí spravedlivých: další běda hříšníkům.
Nabádání k bázni Boží: bojí se ho celá příroda, ale ne hříšníci.
Hrůzy soudného dne: nepříznivé osudy spravedlivých na zemi.
CIII. Různé osudy spravedlivých a hříšníků: nové námitky hříšníků.
CIV. Ujištění daná spravedlivým: napomenutí hříšníkům a falzifikátoři slov bezúhonnosti.
CV. Bůh a Mesiáš přebývat s člověkem. CVI–CVII.
(první dodatek) Narození Noeho.
CVIII. (druhý dodatek) Závěr.

-rd-

foto: archiv