Právě dnes byla zpřístupněna avizovaná online výstava Andy Warhola v londýnské Tate Modern Gallery. Fyzická podoba expozice musela být z důvodu virové epidemie dočasně uzavřena. Mimořádně široká retrospektiva tohoto pop artového umělce je nyní zachycena na sedmi minutovém filmu, kterým diváky provází kurátoři Gregor Muir a Fiontan Moran. Myslím, že by se „bezkontaktnímu“ Warholovi tento způsob prezentace jeho děl náramně líbil. Do Tate Modern na umělcovu výstavu můžete vstoupit ZDE.
Warholův život (1928 – 87) byl, stejně jako jeho práce, uměleckým a notně promyšleným dílem. Stříbřitá paruka, nánosy make upu, neměnné černé oblečení, v ruce nepostradatelný polaroid či snímající kamera – postava – ozdoba těch správných newyorských večírků. Warhol byl na veřejnosti spíše mlčenlivý a jen zaznamenávající pozorovatel („Fotografie je víc než skutečnost,“ prohlašoval). V soukromí se stával zvrhlým voyerem, vyhledávajícím vše neobvyklé a šokující. Jako člověk byl uvnitř složitý a záhadný, milující syn žijící se svou matkou Julií i rebelující homosexuál. Osobnost to byla dle svědků nekonvenční i pověstně spořivá, překračující snad veškerá tabu, ale dychtící umanutě po slávě, uznání a přízni společenské smetánky, kterou tak ochotně portrétoval. Místo jídla a pití raději polykal prášky (obetrol, druh metamfetaminu). Usídlil se v nevábné bývalé požární zbrojnici (nazvané Factory), obědval či spíše vysedával však s Onasisem, Marií Callas či Salvatorem Dalím.
Od roku 1952, kdy měl svou první samostatnou výstavu v newyorské Hugo Gallery, se začíná jeho hvězdná kariéra naplňovat. Média a obchodníci s uměním rychle vycítili velký potenciál. Warholův mikrokosmos se stal součástí chaotického amerického makrokosmos. Šedesátá léta přinášela nebývalé změny a možnosti na všech frontách. Bující materialistická kultura se prolínala (či střetávala) s revolučními ideály. Warhol vyhmátl ohnisko nového zbožštění: namísto Krista na kříži nabídl Marylin Monroe na ploše obrazu. Sám autor se stal ikonou. Jeho sláva netrvala pověstných patnáct minut, ale od roku 1962 do roku 1987. A po jeho smrti stále trvá a nabývá na síle. Stal se mužem, který nevěřil v nic a neměl prý citové vazby k nikomu, jen k vlastní matce. Osobní totožnost hledal v zrcadle tisku a společenského uznání. Byl samotářem, ale potřeboval kolem sebe lidi. Stal se odrazem umělohmotné doby. Vytvářel sám sebe bez hlubších odkazů. Idolem mu byl od dětství Pepek námořník a James Dean. S jeho: „Žij rychle, zemři mladý, ať po sobě zanecháš mrtvolu k světu“ se ochotně ztotožňoval. Warholův magický realismus či pop art se trefil do své doby.
Radan Wagner
Diskuze k tomuto článku