Darwin nebo Ježíš? A nebo oba? „Pierre Teilhard de Chardin popsal na pozadí moderního evolučního světového názoru kosmos jako proces vzestupu, jako cestu sjednocování. Tato cesta vede od zcela jednoduchých ke stále větším a komplexnějším jednotkám, v nichž se rozmanitost neruší, ale slučuje v rostoucí syntézu… a považuje Krista za energii pohánějící kosmos kupředu k noosféře, která nakonec zahrne všechno ve své plnosti.“ Tak to vidí Joseph Ratzinger – Benedikt XVl., který byl osvíceným papežem v letech 2005 – 2013. Nutno však dodat, že o takovém zastání by si za svého života „odpadlický“ kněz Chardin mohl nechat jenom zdát. Vatikánem byl zavržen a cenzurován – dokonce jeho některá „varování“ byla ze sejfu zpřístupněna až nedávno.
Tento netypický jezuita viděl v evoluci postupné spění k vrcholu. Jednotlivé fáze Země (geogeneze, biogeneze, psychogeneze) jsou účelnými stupni. Vývoj vyvrcholí tehdy, až se jednotlivé mysli (osvobozené od těl) sjednotí v „bodu Omega“ – středu všech středů. Nynější stav člověka je tedy jen jedním z evolučních stupňů, ve kterém dosáhlo vědomí značného pokroku. Naše mysli si však mají být v budoucnu čím dál bližší, aby mohly společně vytvářet noosféru – duchovní obal Země. Jak a kdy k tomuto vrcholu dojde, se z Chardinova učení příliš nedozvídáme.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku