„Televizní zábava je sama o sobě nebezpečná, protože zkresluje svět a sytí nás stereotypy a předsudky, které začínáme brát za své,“ říká Adorno. Myšlenky tohoto filozofa a estetika, jehož výročí si letos připomínáme, jsou stále podnětné. Zvláště pak jeho dva tematické okruhy: 1) kritika konzumní společnosti a médií a za 2) nebezpečná tendence oddělovat od sebe v procesu poznání inteligenci a cit. „Pokud je z myšlení vypuzena poslední stopa citu, nezbývá nám nic, o čem bychom mohli přemýšlet a představa, že inteligence může těžit z ´rozpadu emocí´ je prostě mylná.“ Rozhodovací principy tedy řídí mozek a city společně. To je zřejmé v Adornově knize Minima Moralia („inteligence je morální kategorie“) z roku 1951 nebo v posmrtně vydaném spisu Estetická teorie („populární kultura nás nejen ohlupuje, ale brání nám také jednat morálně“).
Theodor W. Adorno (1903 – 1969) byl německý filozof a estetik, představitel tzv. frankfurtské školy. Od setkání s Walterem Benjaminem se soustřeďuje jeho zájem také na polemiku s „kulturním průmyslem“ – a priori zbožím, které likviduje nejen možnost, ale dokonce i vědomou potřebu společenské kritiky. V důsledku „myšlení identity“, která se projevuje rozumem, dochází k odcizení. Jeho protikladem má být moderní umění jako plnější reflexe. Coby soukromý docent filozofie musí z Německa v roce 1933 odejít a emigrovat do Spojených států. Po válce se vrací, působí v Institutu pro sociologický výzkum a publikuje řadu zásadních prací. Ke konci života se dramaticky vyrovnává s revolučním rokem 1968, kdy levicoví radikálové chtěli do praxe uvádět jeho „otevřené myšlení“; toto antiintelktuální pojetí však ostře odmítal. Výběr z jeho myšlenek:
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku