Výstava fotografa Bohdana Holomíčka (1943) a malíře Tomáše Císařovského (1962) v Západočeské galerii v Plzni sleduje průniky dvou výrazově i generačně jinak založených výpovědních světů. Díla obou autorů totiž vykazují podobnou intuitivní citlivost k opakujícímu se řádu platnosti historických, společenských a přírodních jevů, jejichž kontrapunktem je vždy konkrétní dějová konstelace a konkrétní lidský osud. Na jedné straně veletok historického času, který se ustaluje zpětným pohledem, na straně druhé konkrétní jedinci, kteří jednají, aby naplnili své ideje tím, jak nebo kde žijí.
Tematizace života a jeho rituálů (všedních i slavnostních) se v konkrétním historickém rámci a jeho podmínkách často transformuje v nepřímo kladené otázky zaměřené na čas, paměť a vzpomínky coby sdílené „existenciály“. Zvýšená pozornost obou autorů k proměnám času dostává do jejich tvůrčí práce zcela přirozeně zmíněné existenciální podtexty. Proměňuje se ve svědectví, která jsou však vždy otevřená dalším (re)interpretacím.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku