Ve vídeňské Albertině vystavuje uznávaný britský sochař narozený v Liverpoolu (1949). Dnes žije a pracuje v Německu – Berlíně či Wuppertalu, kde si otevřel vlastní slévárnu s řadou zaměstnanců. „Sochař většinou udělá model a nechá si ho někde odlít. Já chtěl být u toho procesu, zasahovat do něj a ovlivňovat ho krok za krokem, protože pracuji v dialogu s materiálem, což je pro mě hodně důležité,“ prohlásil v Praze umělec u příležitosti své výstavy v Galerii Jiří Švestka (2006). Od roku 1992 je Tony Cragg zastoupen rovněž ve sbírkách Národní galerie Praha.
V Albertině v těchto dnech představuje výběr svých soch a kreseb, které přibližují umělcův vývoj – od figurativních k abstrahovaným formám. Pozoruhodná je i jeho volba často nekonvenčních materiálů jako je sklolaminát a kevlar, ale k vidění je i tradiční dřevo, kámen nebo nerezová ocel. Od roku 1990 začal Cragg věnovat zvýšenou pozornost také kresbám, které jsou něčím více než jen přípravnými náčrty. Zde umělec rád pracuje v širších sériích, ve kterých se důkladně zabývá různými motivy.
„Chtěl jsem být původně malířem, ale na škole jsem si zkusil také sochu, a zjistil jsem, že je to obor, který se stane mým osudem… Hodně mě ovlivnilo, že jsem Brit a že jsem vyrostl v Británii. Společnost byla v mém mládí rozkastovaná. Já patřil k nižší střední třídě, což bylo skoro nejhorší. Ani chudý, ani bohatý… O moderním umění jsme toho moc nevěděli. Jeden z kritiků mi na škole řekl, že dělám něco jako arte povera. Vůbec jsem nevěděl o čem mluví. Běžel jsem do knihovny, abych zjistit, co to je za směr,“ vzpomínal v Praze Tony Cragg – dnes světově proslulý umělec. Tehdy se také přiznal k práci s oblíbeným bronzem. „Nejdřív jsem se ho bál. Byl to materiál Henryho Moora. Klasika. Ale zjistil jsem, že je to prostě nejideálnější surovina pro plastiky, lepší než dřevo nebo kámen.“
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku