Falzifikáty – nikdo je nechce a přitom jsou (téměř) všude
I trh s uměním má svou stinnou stránku. Nic totiž nedokáže otrávit sběratele nebo galeristu více než zjištění, že jeho umělecké dílo je ve skutečnosti pouze sofistikovaný padělek. I když se každý raději tváří, že se ho to netýká, rozsah a hodnota falšovaných děl je ohromná. Švýcarský Fine Art Expert Institute v roce 2014 odhadoval, že až 50 procent děl na trhu jsou padělky nebo díla špatně přiřazená. Někoho se to tedy týkat musí.
Slavná muzea, galerie, princ Charles a saudský princ
K jednomu z největších odhalení padělků posledních let došlo ve francouzském Museé Terrus. V roce 2018 zdejší pracovníci zjistili, že 82 z celkových 142 vystavených prací byla falza. K tomuto zjištění došlo více méně náhodou, když se hostující kurátor dotknul bílou rukavicí o podpis na jednom z obrazů a setřel barvu z předstírané signatury. Tato galerie na jihu Francie přitom není ani zdaleka jedinou institucí, která se s podvody potýká. V Museum voor Schone Kunsten v Gentu bylo odhaleno 26 padělků vydávajících se za díla Kandinského a Maleviče. A dle deníku Telegraph byla zase sbírka 21 obrazů Amedea Modiglianiho vystavena v janovském Palazzo Ducale, s výjimkou jednoho jediného díla (!) falešná.
Falzifikáty se nevyhýbají ani slavným. Zkušenost s nimi má například i britský princ Charles Windsor. Na konci roku 2019 vystavila jeho charitativní organizace Prince’s Fund obrazy Picassa, Dalího a Moneta v celkové hodnotě zhruba 136 milionů dolarů. Mělo to ale jeden háček: později se zjistilo, že je všechny namaloval Tony Tetro, který je považován za jednoho z nejšikovnějších padělatelů současnosti.
Pochybnosti o pravosti panují dokonce i u nejdražšího obrazu světa. Obraz Salvator Mundi (Spasitel světa) od Leonarda da Vinci získal anonymní dražitel na konci roku 2017 za rekordních 450,3 milionu dolarů. Dle některých zdrojů jím byl saúdský princ Mohammed bin Salman; aukční síň tuto skutečnost však nikdy nepotvrdila. Očekávalo se, že obraz bude vystaven v pompézním Louvre Abu Dhabi. Po aukci ale „zmizel“ ze světa a umělecký svět stále s napětím čeká na okamžik, kdy se konečně objeví. Na veřejnost začaly pronikat názory, že obraz možná vůbec nenamaloval sám Leonardo, ale spíše některý z jeho žáků.
Oko, rentgen, aplikace a znalci
Z mnohých příkladů falzifikátů z celého světa jsou zjevné jisté obtíže. Zjistit totiž autentičnost díla je velmi složité, a mít o pravosti stoprocentní jistotu je v podstatě nemožné. Trh s uměním je vedle obchodu se zbraněmi a drogami proto považován za největší neregulovaný byznys na světě.
V Čechách počet padělků zadržených policií sice postupně klesá, ale i přesto jich minulý rok bylo více než 1800. Některé nepravosti odhalí milovník umění pouhým okem, ty povedenější z nich ale dávají zabrat i odborníkům. Velkou pomocí při odhalování jsou databáze umění, kterou provozuje například ArtPlus. Před pár lety se na českém trhu objevila dokonce aplikace, která měla být schopna rozpoznat originál od padělku na základě fotografie. Nevím však, zda se reálně využívá. Nadále zůstává nejdůvěryhodnější informací o pravosti názor znalců. Ti dnes mají k dispozici mnohé nástroje pro odhalení falz – od důkladného zkoumání barev a rámu, přes chemickou a fyzikální analýzu až po moderní forenzní metody jako je například rentgenové snímaní. Na nejznámější světové i české umělce se dokonce specializují jednotliví znalci, kteří znají podrobně celou tvorbu daného autora a jeho styl. I to ale někdy nestačí.
Specifikem českého systému je „praktická neodpovědnost“ znalců. Aktuální zákonná úprava je z roku 1967 a byla pouze drobně upravovaná. Není proto překvapivé, že dnešním poměrům neodpovídá. Znalci můžou být postiženi maximálně 200tisícovou pokutou a další tresty se jim ukládají jen zřídka.
Situace se snad ale brzy zlepší. Od ledna 2021 bude účinný nový zákon o soudních znalcích. Ten zvyšuje jejich odpovědnost: ukládá se jim povinnost vést evidenci elektronicky a mít povinné pojištění. Za některá porušení bude znalcům hrozit pokuta až do výše půl milionu korun. Je ale nutno zmínit, že nový zákon čelí i silné kritice. Odměny znalců se dle mnohých názorů navyšují nedostatečně a v budoucnu může být problém vůbec najít vhodného experta, který by byl ochoten posudek vypracovat.
Pro milovníky umění je podle mě nadále nejjistější cestou k originálu ověření provenience a nákup od důvěryhodných zdrojů.
Má smysl chtít originál?
Početné falzifikáty a stále se zdokonalující postupy při padělaní odráží fakt, že pravost uměleckého díla má bezpochyby zvláštní význam. Ale co je vlastně na originálu tak přitažlivé? Když je falešný Picasso namalovaný tak, že ani odborník nedokáže (nebo jen stěží dokáže) rozeznat rozdíl, proč je tak důležitá autentičnost? A proč je krabice Brillo od Andyho Warhola cenným uměleckým dílem, když vypadá úplně stejně jako jakákoli jiná krabice stejné značky v supermarketu a stejně jako jakákoli další napodobenina?
Těmito otázkami se zabýval i německý kritik Walter Benjamin, dle kterého je důvodem odlišného vnímaní to, že padělku chybí aura originálu. Jinými slovy, reprodukci, byť nerozeznatelné od originálu, chybí „zde a nyní“ uměleckého díla. Tento názor se s drobnými obměnami prolíná kulturním světem dodnes. Skutečně platíme tolik peněz za auru? Za něco, čemu prostě věříme?
Myslím, že je za tím více. Umělecké dílo je jedinečným vyjádřením autora. Je v něm on sám, ale také společenský, historický a kulturní kontext. Padělání snižuje hodnotu děl, křiví trh a má také vážné dopady na akademickou oblast. Ano, tyto důsledky nemusí milovníka umění příliš zajímat. Ale falešný obraz také působí na vnímatele jinak než originál, což bylo prokázáno i vědecky. Psychologická studie Oxfordské univerzity odhalila, že když zjistíme, že dílo není pravé, změní se naše vnímání na neurologické úrovni. V experimentu byly zobrazovány Rembrandtovy obrazy označeny jako originál nebo kopie. Zatímco se vizuální oblasti mozku účastníků pokusu při těchto variantách nezměnily, označení „originál“ vyvolalo větší aktivaci orbitofrontální kůry. Právě tato část mozku hraje zásadní roli při sebeovládání a reakci na odměny.
Chtít originál má smysl. Chci skutečné pocity, dojmy a emoce. Falzifikát je prostě špatně, jakkoli dobře je udělaný.
Alica
Diskuze k tomuto článku