Nedávno opět vyšly mimořádné Události Jana Hanče (1916 – 63) – deník básníka a prozaika zprvu spjatého s legendární mezioborovou uměleckou Skupinou 42. Vedle známých malířů – Františka Grosse, Kamila Lhotáka či Františka Hudečka – se v tomto generačním uskupení sešly programoví teoretici (Jindřich Chalupecký a jeho text: Svět, v němž žijeme, 1940) i výrazní básníci. Vedle Jana Hanče zde figurovali Jiří Kolář, Jiřina Hauková, Josef Kainar nebo Ivan Blatný, jehož jméno bylo pro dnešního čtenáře připomenuto v skvělém a po právu oceňovaném románu Básník od Martina Reinera.
K těmto důležitým jménům historie patří rovněž Jan Hanč, i když jeho povaha, tvorba i životní cesta je méně nápadná a dramatická. Hančův odkaz – literární pozůstalost spíše však pokorně i důstojně čeká, až si ji čtenář sám povšimne a pro sebe objeví či dokonce trvale zamiluje. Jako pozoruhodný literární fenomén ho pro širší veřejnost objevil až po básníkově smrti kritik Jan Lopatka. Jenomže, to bylo v době ještě hluboko „předlistopadové“. A ve vydávání Hančova díla mu bránil „špatný“ umělecký rodokmen – zvláště pak souvislost s přáteli exulanty – Jiřím Kolářem a Ivanem Blatným. Ale rovněž i texty samotné se nehodily do nastolené kulturní propagandy – byly různé, jen nikdy ne optimisticky „budovatelské“. A tak Hančovy kompletnější Sešity – deníky vyšly jen roku 1983 u „Škvoreckých“ (Toronto: ´68 Publishers).
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku