Když se zázrak bere doslova aneb jak nevábná plastika PM přišla o tajemství a pak i o hlavu… Současná umělkyně Esther Strauss z Tyrolska vytvořila rodící sochu, ve které se prolíná tradiční náboženské (lidské) téma s inovacemi v duchu feministického přístupu. V katedrále Panny Marie v rakouském Linci byla barevná plastika původně vystavena od 27. června, avšak nedávno se stala terčem vandalského útoku. Představení veřejnosti v rámci projektu „Umělecká pozice“ tak bylo narušeno a vyvolalo reakce; odříznutá a neznámo kam odnesená hlava světice je zřejmě symbolickým aktem – důsledkem střetu dvou názorových skupin. Sochařčino pojetí tak pravděpodobně pohoršovalo vyznavače tradičně chápané katolické víry a zřejmě provokoval i deklarovaný feminismus korigující „mužský pohled na historické události.“ DonnaStage – pestrý program připravený ke 100. výročí zdejší katedrály pokračuje, ale atmosféra se změnila.

Na soklu uprostřed chámového prostoru byla instalována nezvykle „syrová“ plastika Panny Marie osaměle rodící na skále, odkazující volně na betlém v katedrále, který zde v roce 1913 dokončil Sebastian Osterrier. Oba výjevy se tak prý snažily „vyplnit prázdnotu v biblickém vyprávění o narození Krista“. Vyřezaná a barevně patinovaná zvětšená socha od Esther Strauss byla zničena 1. července v časných ranních hodinách, kdy byla hlava světice „symbolicky“ uříznuta a oddělena od těla. Případ, který nyní řeší policie, je podle autorky důsledkem „patriarchální připravenosti použít násilí“.

REKLAMA

Názor umělkyně nepřekvapuje: vystavení jejího díla, které svým odhaleným porodem Panny Marie jistě pobouřilo zdejší věřící vyznávající tradice, bylo připraveno v rámci Umělecké pozice, respektive projektu DonnaStage. Ten se zabývá otázkami ženských rolí, rodinných obrazů a gendrové rovnosti v uměleckých instalacích, workshopech a diskuzích. Tato aktivita byla ještě umocněna letos – u příležitosti 100. výročí vysvěcení katedrály Panny Marie v Linci. Jejím cílem je pak „vytvořit prostor pro kritickou diskusi a podpořit pluralitu náboženství a církve… kdy zejména umění otevírá možnost rozvíjení nových perspektiv s cílem kriticky reflektovat základy víry.“

Celý spor ale není jednoznačně černobílý, a vypadá to, že více se zde řeší ženská otázka než ta původně teologická. “Socha od Esther Straussové je velmi poetické dílo, které ukazuje přirozené narození Ježíše. Maria se projevuje ve své expozici, ale také ve své moci. Z teologického hlediska je tato práce silným závazkem k vtělení Boha. Dějiny spásy nezačínají Ježíšem, ale zvěstí a stávají se “živými” ve chvíli, kdy se rodí nový život. Návštěvníci byli se sochou seznámeni velmi nenáročně. Když vstoupili do místnosti, poprvé uviděli Mariina záda, museli se k ní přiblížit a najít si vlastní perspektivu,” říká Martina Resch, teoložka z Katolické soukromé univerzity v Linci a jedna z iniciátorek projektu DonnaStage. Ona, stejně jako celý tým, je hluboce zasažena brutalitou vůči ženské postavě.

Samotná autorka poškozené sochy pokračuje v podobném stylu a do světových médií si postěžovala k případu „sťaté hlavy v Linci“ když prohlásila: „V tuto chvíli se obávám, že se někdo rozhodl s touto sochou zacházet velmi brutálním způsobem. Přemýšlím o tom a nemyslím si, že je náhoda, že se to děje soše, která představuje ženu. Měla na sobě svatozář a byla zde možnost tuto svatozář prostě jen odstranit. Někdo však přinesl do katedrály pilu a sťal Marii, vzal s sebou její hlavu – její tvář tímto způsobem. V symbolické rovině je to pro mě výraz vysoké patriarchální ochoty používat násilí, o kterém víme, že existuje. To je také podpořeno vysokou mírou vražd žen v Rakousku. Tento aspekt není v mediálním pokrytí přítomen tak, jak si myslím, že by měl být.“ A v tolik nyní sledované kauze sochařka pokračuje a trvá na souvislostech tohoto činu s vraždami: „Pokud zaútočíte na umělecké dílo, existují různé způsoby, jak to udělat. Stejně jako socha samotná, i útok na ni má symbolický jazyk. Podle mých zkušeností, pokud chcete kontrolovat obrázky, které ukazují ženy, chcete ovládat i ženy samotné.“

Umělkyně Esther Strauss si vedle trestných činů bere na mušku i muže, respektive „řeší“ gendrovou otázku: “Většinu portrétů Panny Marie namalovali muži, a proto často sloužily patriarchálním zájmům. Teoložka Martina Reschová to vyjádřila v kostce: “Korunovací” dostává Maria své tělo zpět. Ten, kdo sochu zbavil hlavy, se zachoval velmi brutálně. Pro mě je toto násilí výrazem toho, že stále existují lidé, kteří zpochybňují právo žen na vlastní tělo. Proti tomu se musíme rozhodně postavit.”

Johann Hintermaier, biskupský vikář pro výchovu, umění a kulturu, je také zděšen: “Byli jsme si vědomi toho, že touto instalací také vyvoláváme diskuse. Pokud jsme tímto způsobem zranili náboženské cítění lidí, je nám líto, ale co nejdůrazněji odsuzuji tento akt destrukce a odmítání dialogu, stejně jako útok na svobodu umění.” V jubilejním roce série akcí DonnaStage tak diskuze (dosud zde chybí oficiální a neanonymní názor) o svobodě, víře a společnosti dostala díky nešťastnému incidentu emotivní naléhavost.

-red-

foto: diecéze v Linci

Zdroj: Zničená socha v uměleckém prostoru katedrály Panny Marie v Linci (dioezese-linz.at)