V newyorské Pace Gallery v těchto dnech probíhá pozoruhodná výstava věnovaná dílu legendárního Jeana Dubuffeta (1901 – 85). Jedná se o jakýsi městský prostor – rozsáhlou fantaskní architekturu stvořenou z typicky pojednaných – pomalovaných plastických komponentů. Le cirque, jak se dílo jmenuje, byla dávná umělcova vize, na které začal prostřednictvím menších modelů pracovat již v roce 1970. Toto ambiciózní dílo bylo nyní podle umělcovy dokumentace konečně realizováno galerií, která se Dubuffetovou tvorbou dlouhodobě zabývá.
Pohled na instalaci, Jean Dubuffet, Le cirque , 1970 – 2020, polyuretanový nátěr na epoxid, 13 ‚x 29‘ x 31 ‚© 2020 Jean Dubuffet / Artists Rights Society (ARS), New York; ADAGP, Paříž. Fotografie Kyle Knode
Už v počátcích byl Dubuffetův Le cirque významný. Jednalo se o zásadní okamžik v umělcově díle, který ohlašoval závěrečnou kapitolu jeho slavného cyklu Hourloupe. Ten se odvíjel v letech 1962 – 74. Tato nejplodnější Dubuffetova etapa začala kresbami i malbami a následně i menšími prostorovými instalacemi. Postupně začaly vznikat pomalované tvarované panely a jejich nezvyklé konfigurace. A tak se začalo spojovat malířské a sochařské tvoření v proslulých architektonických instalacích. Mnohé však Dubuffet nestačil realizovat. Některé jeho výtvory jsou známé ze sbírek Centre Pompidou v Paříži, zvláště pak jeho prostorové a pomalované „bludiště“, avšak Le cirque zůstal dlouho jako pouhá nenaplněná idea s přípravnými kroky.
Původní model pro Le cirque byl vytvořen krátce po Dubuffetově druhé samostatné výstavě právě v Pace Gallery v New Yorku v roce 1970. Zde byly prvně představeny jednotlivé černobílé plastiky zvané Simulacres. Poprvé se umělec objevil v této galerii roku 1968, poté co se v Paříži v roce 1966 setkal s Arnem Glimcherem, zakladatelem galerie. Od té doby začala jejich velice plodná spolupráce.
Co mají vlastně umělcovy malířské plastiky evokovat? Dubuffet vytvářel barvou lineárně pojaté sochařské tvary, které mají podle něj diváka ponořit do „souvislého, nediferencovaného vesmíru“. Autor se do jisté míry se inspiroval moderními ulicemi a poválečnou frenetickou Paříží, novým rytmem, ale i neklidem nastalé doby. Tehdy, na počátku šedesátých let, si Dubuffet ujasňoval ve svém novém ateliéru na okraji velkoměsta jasnou podobu svého výrazu. La cirque s jednotlivými variabilními sochařskými prvky se začalo následně rýsovat. Dubuffet si představoval i konečnou instalaci, kterou dokumentoval fotografiemi modelů a četnými poznámkami. Byl to vlastně překlad jazyka malířské abstrakce do kolosální „vesmírné“ sochy bez začátku a konce – plný pohybu a nečekaných skrýší. Divák, který má tímto objektem procházet vlastně nahrazuje dřívější Dubuffetovy neklidné postavy známé z jeho obrazů. Umělec v těchto plastických skrumážích – kulisách nenaznačuje minulost ani budoucnost. Výhradně se soustřeďuje na „střed“ naší existence, přítomnost života, okamžitý bezprostřední vjem.
Letos se konečně podařilo realizovat a veřejnosti představit Dubuffetův dávný sen. Na současné výstavě budou moci návštěvníci vstoupit z ulic hektického New Yorku do umělcova „alternativního vesmíru“ a obdivovat jeho nadčasovou výjimečnost. Více si prohlédněte ZDE.
Jean Dubuffet, francouzský malíř a sochař, je řazen do oblasti informelu, tašismu a patafyziky. Kolem roku 1948 měl blízko k okruhu surrealistů, ale toto hnutí nakonec opustil. Směřoval jinam. Ovlivněn knihou psychiatra Hanse Prinzhorna definoval tzv. art brut, k němuž se i hlásil a obrazy řazené k tomuto směru také sbíral (zejména Adolfa Wölfliho). Dubuffet své obrazy a skulptury vytvářel z různých materiálů: polystyrénu, betonu, lávy, textilu, kůže, uschlých větví a jednou dokonce i z motýlích křídel. Psal též ceněné eseje a teoretické práce o umění, pokoušel se komponovat i hudbu.
V sedmnácti letech začal malovat a krátce studoval na pařížské akademii. Po sedmi letech opustil malování a stal se nečekaně obchodníkem s vínem. K umění se vrátil během 30. let, ale až v roce 1942 zahájil etapu tvorby, která jej proslavila jako velkého inovátora. Inspirací mu byl „okraj všedního dne“ – umění vězňů, psychiků či nevzdělaných lidí s bohatou vlastní kreativitou. Na základě tohoto prozkoumávání vytvořil výraz „art brut“ jakožto tvorbu mimo běžně vnímané konvence. Po obrazech se postupně dostával k práci v prostoru, při níž používal materiály jako cement, sádru či dehet, které pak „primitivně“ či intuitivně pojednával.
Radan Wagner
Diskuze k tomuto článku