Snad brzo na jarní výlet: sochy v lese – romantické umění na čerstvém vzduchu… Mnozí asi znají pověstné pískovcové divadlo, ale to snad nikdy neomrzí. „Jeskyně, ve které se kdysi ukrývali loupežníci, kaplička, kam byla zřejmě zazděna zrádná manželka zavražděného hraběte nebo neuvěřitelné reliéfy vytesané do pískovce – to všechno najdete na jediné procházce Kokořínskem. Okolí Liběchova na Mělnicku je opředeno mnoha pověstmi a legendami…“ i tak se o tomto rozsáhlém sochařském díle dá podmanivě psát. O co se však jedná?
Unikátní soubor obřích plastik skrývají lesy kolem Liběchova a Želíz. Na nepřipraveného výletníka mohou tato opuštěná zhmotněná svědectví působit jako zjevení. Kde se tu sochy vzaly? Příběh se začíná odvíjet v roce 1844, kdy dvaadvacetiletý Václav Levý nastoupil na zámek Liběchov u Mělníka jako kuchař. To se mu stalo osudným. K majiteli panství statkáři Antonínu Veithovi jezdili osobnosti světa umění, vědy a politiky. Zde se formovaly základy k novodobému českému životu – národnímu obrození. Kromě F. Palackého či J. K. Tyla zde pobýval také učenec B.Bolzano. Veithův tajemník spolu s liběchovským farářem si všimli malých sošek, které si samotářský kuchař vyřezával v ústraní, a poznali jeho talent. Také Josef Navrátil, autor zámeckých fresek, byl nadšen. Zdejší knihovník brněnský augustinián Matouš Klácel se stal duchovním inspirátorem a organizátorem kuriózního rozsáhlého souboru vytesaného do skal.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku