Miloš, Děda, Bába, End, TGM, THC… to všechno je Václav Stratil, který patří k významným umělcům měnícím neúnavně svůj styl i vyjadřovací prostředky. Uznávaný, svérázný, šokující, kontroverzní, inspirativní… Na sebe upoutal pozornost již v osmdesátých letech svými velkoformátovými tušovými kresbami (zásadními a „páteřními“ pro jeho další vývoj). V nich rýsoval-rozvíjel s nebývalou urputností a vytrvalostí meditativně laděné kompozice s velkou vnitřní silou. Zdá se, že autor pokorně i naléhavě hledal uspořádání a jasné vymezení v okolním chaosu. V nekonečném drobnopisném vrstvení se zjevuje na volných papírech geometrická struktura, především pak čtverec – znak, jenž jakoby v agnostické temnotě „noci ducha“ se ukazoval coby zakódovaná ozvěna naděje a očisty.
Malíř – kreslíř takto směřoval k celkové redukci, ztišení, k oproštění výrazu i příběhu – k jasné či spíše tušené identitě – ke kořenům (dle autorových záznamů hluboká čerň v jeho kresbách zastupovala v nejintimnější rovině krev Kristovu). Stratil tedy není v žádném ohledu umělec konstruktivního ražení a chladného kombinování náhradního světa. Jeho geometrismus spíše slouží coby rastr k rozprostření zjitřené tělesnosti, k někdy až mystickému zakoušení, k meditaci. („Jsem černá stažená černá / totální kůže / stažená fosílie…“, píše ve svém deníku).
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku