Stále vitální malířka a ilustrátorka Věra Nováková (1928) se nyní představuje vyprávěním svého životního příběhu. Po vydání monografie (2011) nyní sdílí se čtenáři osobní cestu na půdorysu převratných událostí 20. a zčásti i 21. století. Celé vyprávění se začíná odvíjet v atmosféře prvorepublikové rodiny, dále se dozvíme více o událostech válečných, kdy byla přijata na Akademii výtvarného umění v Praze. Odtud byla v těžkých časech – v roce 1949 na základě politického rozhodnutí vyloučena, když neprošla studentskou „prověrkovou komisí“. S nadsázkou sobě vlastní tento moment komentovala: „Já ironicky říkám, že ten bratr bolševik mě přivedl ke křesťanství.“ A tato skutečnost ovlivňovala i podobu i povahu její umělecké tvorby: „Byl to takový stimul pro mě, abych neupadla do nějakého mechanického opakování,“ říká Věra Nováková, která měla v loňském roce retrospektivní výstavu v Kutné Hoře.
Se svým mužem – známým malířem Pavlem Brázdou sdílela nelehký život až do roku 1989. Do té doby neměla možnost vystavovat a prakticky konfrontovat svou tvorbu s veřejností. Zůstával v ústraní a nepovšimnuta. „Malovala jsem, co jsem žila,“ říká v rozhovoru, což dokládá nejen na svých klíčových obrazech nazvaných Tak končí sláva nebo Po konci. Duchovně jí držela nad vodou křesťanská víra (kterou skeptický manžel s ní nesdílel). Její tvůrčí výpověď má pro českou kulturu silnou hodnotu nejen ve své stylistické originalitě, ale hlavně ve svém humanistickém a duchovním přesvědčení.
Hlavní osou vyprávění dnes pětadevadesátileté Věry Novákové jsou zveřejněné – a dosud nepublikované texty, archivní dokumenty, zápisky z deníků či záznamy osobních rozhovorů. Samozřejmě, že nechybí ani reprodukce výtvarné tvorby. Název knihy odkazuje na filozofa Friedricha Nietzsche a jeho symbolu provazochodce, který se stal jedním z inspiračních zdrojů a motivů této originální umělkyně. Knihu uspořádala k vydání Marie Kratochvílová.
Letos rovněž zpovídal Věru Novákovou redaktor Českého rozhlasu, která mimo jiné přiblížila své osudy i názory… Narodila se v roce 1928 do ateistické, sociálně demokratické rodiny. Její otec církev i víru odmítal, protože se vymezoval vůči Rakousku-Uhersku, se kterým bylo náboženství spojené. Matka byla o 11 let mladší než otec a podle Věry na otázku víry odpovídala: „Pro mě Bůh je láska.“
Věra si k tomuto pohledu v životě také došla. A dodává: „Víra musí být živá, dynamická a nemůže se zakonzervovat a zůstat tam kde je. Nemůže se zaškatulkovat do nějakého formalismu. Já si myslím, že farizejové byli konzervativci. Víra není hotovka.“ Více si můžete poslechnout ZDE.
-red-
foto: archiv a Paměť národa (titulní foto: Věra Nováková se svou maminkou v roce 1957)
Diskuze k tomuto článku