Aktuálně se prozatím stala nejpopulárnější výstavou roku 2023 přehlídka nizozemského malíře Johannese Vermeera v amsterdamském Rijksmuseu. Od února do června přilákala 650 tisíc návštěvníků ze 113 zemí – a tedy se stala nejúspěšnější výstavou pořádajícího muzea. Na tomto „zázraku“ bylo představeno 82 procent obrazů tohoto umělce, tedy dosud maximální soubor v historii. Nechyběla zde Dívka s perlou, Geograf nebo Pohled na Delft a další slavné malby. Přes potíže se vstupenkami byl překonán muzejní rekord například Matissovy výstavy z roku 2014 v londýnské Tate Modern (562 622 návštěvníků). Ale je to zas méně než na Leonarda da Vinciho v pařížském Louvru, kam přišlo v roce 2020 (1,07 miliónů prodaných vstupenek).
Pro představu: Rijksmuseum se zařadilo s 1,73 miliony návštěvníků v roce 2022 podle Art Newspaper na 23. nejnavštěvovanější muzeum na světě. První desítku nejvíce navštěvovaných muzeí obsadily: Louvre (7,7 milionu návštěvníků v roce 2022), Vatikánská muzea (5 milionů návštěvníků), Britské muzeum v Londýně (čtyři miliony), Tate Modern (3,9 milionu), Korejské národní muzeum v Soulu (3,5 milionu), Musée d’Orsay v Paříži (3,3 milionu), Národní galerie umění ve Washingtonu (3,3 milionu), Metropolitní muzeum umění (3,2 milionu), Centre Pompidou v Paříži (tři miliony) a Státní Ermitáž v Petrohradě (2,8 milionu). Nicméně, rok 2023 ještě není uzavřený…
Vermeerova výstava již skončila, ale tento fenomén trvá díky pozoruhodnému filmu, který je možné v těchto dnech shlédnout také v našich kinech. Dokument nazvaný EOS: Vermeer – největší výstava z cyklu Exhibition on Screen (Výstavy na plátně) je další kvalitní ukázkou této řady. Není povrchní a jde do hloubky, nechybějí zajímavé informace. V této úrovni jsme mohli vidět tvorbu Raffaela, Goyu nebo Muncha, kteří byli rovněž uváděni v souvislosti s velkými výstavami.
Vermeerova výstava obsahovala letos na jaře 37 artefaktů, které snad přiblížily více malířův svět. Přesto si autor uchovává jistě tajemství – ani jeho podobizna není známá, snad – jak se shodují historici umění – se zpodobil na obraze Kuplířka. Vermeer náleží k období baroka s vlivem od Caravaggia po Raffaela, ale je osobité a tematicky (žánrově) dodnes svěží.
Jádro dokumentu se tedy soustřeďuje na dílo bez zbytečných senzací, nabízí dobové souvislosti a možné interpretace (zvláště úvahy o světle a perspektivě nebo pečlivě pojatých a výmluvných detailech malby), aniž by zde defilovalo až moc „mluvících hlav“. Komentáře jsou věcné i poučené, podkreslují spíše úspěšnou výstavu. Kombinuje záběry města, ve kterém Vermeer žil, detaily i celky obrazů, pohledy historiků i restaurátorů, aniž by to bylo na úkor celé tvorby.
Vermeer se přes veškeré informace drží jako člověk zpátky, hlavní je dílo, ve kterém tak podmanivě zachytil prchavé okamžiky každodenních životů – krásu v běžných činnostech obestřených magickým, ale pravděpodobně pojatým světlem. Jeho umění je ještě čímsi navíc a tomu také filmový dokument věnuje pozornost – je zkrátka poctou mimořádnému dílu, které k nám z historie promlouvá d současnosti jakousi „neviditelnou velikostí“.
-red-
foto: archiv
Diskuze k tomuto článku