O Vincentu van Goghovi (1853 – 1890) bylo vydáno mnoho knih, nejpravdivější spis však napsal bezděčně on sám. Jsou to jeho dopisy, jež odesílal po osmnáct let svému o čtyři roky mladšímu bratrovi Theovi. Je to vlastní životopis, i když nebyl myšlen jako literární dílo. Jedná se o zpověď dokládající malířovo skutečné prožívání, uvažování a tvoření – existenci plnou proměn i zaujetí, osamění i touhy po sdílení. Je to psaní nadšené i zoufalé, obyčejné i poučené, plné zjitřené introspekce, ale i vědomí souvislostí. Van Gogh těžce snášel samotu – sám ji vyhledával, sám ji kolem sebe šířil, ale trpěl jí. V roce 1888 odjel na francouzský jih do Arles, odkud poslal bratrovi 61 dopisů. Zde nalezl svět plný barev, venkovský život vzdálen Paříži a jejím svodům. Usadil se, intenzivně pracoval a zařizoval bydlení pro sebe i Paula Gauguina, který sem dorazil téhož roku. Jejich soužití se však ukázalo jako dramatické a nakonec nemožné. Gauguin odjel, Gogh zůstal opět sám, zdejšími nenáviděn, záhy nemocný a vyšinutý odvezen do ústavu pro choromyslné. Přinášíme zde jeden z dopisů, kdy malíř ještě v Arles žil pln naděje.
Milý Theo!
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku