Jen málo osobností mělo na moderní umění tak zásadní vliv jako Friedrich Nietzsche. Tento razantní bořitel starého a stavitel nového byl majákem čerstvého směřování. Zemřel symbolicky roku 1900 na prahu moderní doby, ke které stačil vybudovat vlastní základy. Vyhlásil „smrt Boha“, filozofování „kladivem“ a epochu silné individuality přeměňující všudypřítomnou „vůli k moci“ ve smysluplnou kreativitu. Němečtí expresionisté, Edvard Munch či Emil Filla – ti a mnozí další dostávali díky Nietzschemu kuráž tvořit dle svého bez ohledu na konvence a povrchní pravidla. Tento hluboký filozof i strhující vypravěč se stal studnicí poučení, zamyšlení a inspirace tryskající v různých vlnách dodnes. Navíc Nietzsche často psal o poslání umění, které vnímal jako vysvobození z nicoty a možná i coby budoucí náboženství:
Všechno umění působí jako tonikum, zmnožuje sílu, zažehá rozkoš (tj. pocit síly), povzbuzuje všechny jemnější připomínky opojení – je zvláštní paměť, jež sestupuje do takových stavů: dálný a prchavý svět vzrušení a dojmů se tu vrací.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku